Měsíční shrnutí

17. října 2014 v 19:50 | Bella |  Deník
Myslím, že to bude naposledy tak před měsícem, kdy jsem psala článek o tom, co provádím. Ještěže jsem si tenhle napsala už před pár dny, protože mě zas začíná přecházet touha sdělovat, ale co už =D



Kroužek angličtiny probíhá. Mám tam 4 děti, nedávno se ještě přidala ještě jedna nová holčička. Nevím, jestli je to jejím vlivem, protože je z nich taková nejživější, nebo už se osmělili, ale mám pocit, že je to vážně baví. Na první hodině jsem z nich byla skoro nešťastná, jak jsem je musela přesvědčovat, aby něco dělali.
Začala jsem vyučovat angličtinu a byla jsem příjemně překvapena, že mi to jde. Ještě jsem měla doučovat jednoho kluka, ale i když jsem maminku několik dní naháněla, tak už se neozvala. Peníze navíc by se sice hodily, ale vlastně si nestěžuju asi bych si na to už jen těžko hledala čas.

Rozhodla jsem se, že opravdu zkusím vydat svoji poezii. Netrvám na tom, ale zkusit to můžu. Kamarádka mi sehnala kontakt na svého známého, který má internetové vydavatelství. Něco jsem mu poslala a zjevně to úplně neodepsali, takže mi poradil, jak se víc proslavit. Začala jsem tedy aktivně propagovat svoji poezii v souvislosti s čímž jsem si pořídila twitter, Instagram, založila stránky na FB a blog na blogspotu, kde vybírám to, co stojí za to číst. Kdybyste věděli o někomu, koho by to mohlo zajímat, tak šiřte odkazy na instagramtwitter/archiv poezie (tenhle blog prosím ne, tenhle je osobní).

Byla jsem nemocná. Prvně nějaké střevní potíže, pak nachlazení. Když jeden týden nejíte kvůli střevům a druhý kvůli krku, tak je to opravdu luxus. Ne, že bych nejedla vůbec, ale tipla bych, že jsem zhubla. Těžko říct, protože nám přestala fungovat váha. Takže teď se zase snažím zdravě přibrat a cvičit, protože jsem teď zase jen hnila. Mimochodem, kdyby vás bolelo v krku, nastrouhejte si jablka s medem. Je to dobré, snadno stravitelné a navíc zdravé =) Přiznám se, že jsme z té nemoci byla opravdu nadšená, protože jsem se celou dobu těšila na začátek semestru a až se začne něco dít a tohle mi přišlo od těla jako pěkná podpásovka: "nope, nejsi připravená". Každopádně do školy jsem chodila, jen jsem nebyla na těláku, v kroužcích ani v práci. A vynechala jsem přednášku Úvod do překladu, což byla zrovna úžasná haluz, protože nakonec neproběhla, kvůli výpadku elektřiny a v okamžiku, kdy jsem se dokopala k tomu, že budu pracovat na překladu, tak se posunula deadline a já mohla v klidu odpočívat =D

Začala jsem chodit na orient. Lektorka mi připomíná tu, co jsem měla minulý rok - dělá skoro stejnou rozvičku, je hodně akční a pozitivní. Možná na můj vkus až moc - poměrně dost letí dopředu. Naštěstí už to umím, jinak bych se asi ztrácela.
Z šermu mám strašně dobrý pocit, že opravdu něco děláme a že to někam směřuje. Vím, že to říkám každý rok, ale letos už opravdu věřím tomu, že budeme mít kostýmy =D
Napsala jsem na koně, co jsou tady nedaleko v Komíně a ozvali se mi zpět - byli hrozně milí a vstřícní a už se těším, jak tam začnu chodit =)
Kromě toho bych chtěla občas do bazénu. Voda mě uklidňuje a navíc je to dobrý trénink dýchání.
Je fajn, že s těmi brigádami už si to můžu dovolit..

Konečně jsem se dostala do Sklizena, co máme tady na rohu. A to naprosto náhodou. Na zastávce se se mnou a s jednou paní začal bavit takový postarší pán, takže se tam na zastávce tak nějak spontánně rozjela konverzace. Pak se do toho zapojila ještě jedna paní. S tou první jsem pak prohodila pár slov, když jsme nastupovaly do autobusu, nakonec jsme si sedly vedle sebe a povídaly si celou cestu. Byly jsme do toho rozhovoru tak zabrané, že jsme dokonce přejely zastávku =D Ukázalo se, že je taky nemocná a že máme stejný názor na to, jak se léčit - doporučila mi zázvor, který jsem si chtěla koupit, ale v Albertovi jsme ho nesehnala, tak zmínila, že ho mají ve Sklizenu a že se tam zrovna chystá. Nakonec jsme šly spolu ještě tam. Byl to hrozně příjemný zážitek a upřímně doufám, že ji ještě potkám =)

Nikdo to za mě neudělá, takže si občas udělám radost sama: Ve Sklizenu jsem si koupila javorové lízátko, které jsem měla naposledy před...hodně lety.. =D Od té doby jsem ho sháněla, ale nikde jsme ho nepotkala. Ve čtvrtky mám poměrně velký prostor mezi přednáškami, i když jsem ve škole od rána do večera, takže jeden týden jsem se vzala na rande do kavárny, kde jsem ještě nebyla, jiný týden jsem strávila pobíháním po městě a sháněním něčeho barveného na sebe na podzim. Což se setkalo se zdrcujícím neúspěchem a nakonec jsem svoji vysněnou šálu, šátek a barevné punčochy objevila na netu. Ale sehnala jsem lak, jaký jsem chtěla. Vůbec jsem nevěděla, že takový existuje, jen jsem měla takovou velmi konkrétní představu a sehnala jsem ho, há! =D Taky jsme v Albertu koupili ve slevě dýni, kterou jsem vydlabala a teď nám straší an balkóně =) Budu ji muset vyfotit, než se rozpadne, protože to nějak nezvládá.

Snažím se zefektivnit svoje využití času a myslím, že mi to docela jde. Když se podívám zpátky, zvládám toho mnohem víc, než bych si dřív byla vůbec schopná představit, že zvládnu. Roztřídila jsem si záložky, abych se v nich lépe vyznala, a vymazala ty, které nepotřebuju. Probrala svoje papíry a roztřídila je do složek (tomu jsem se bránila spoustu let, ale opravdu je to teď rychlejší, když něco hledám). Akorát jsem pak zjistila, že jsem vyhodila své poznámky o Shakespearových hrách s tím, že už je nebudu potřebovat a to byly některé vážně pěkné konspirační teorie, takže mě to dost mrzí. Ale co už. A pořád jsem u toho schopná najít si čas na sebe - ať už jen klidnou chvilku, čtení nebo film, který jsem delší dobu chtěla vidět. Vším, co mám doporučuju Perks of being a wallflower! Úžasný film: I laughed, I cried, it changed my life. Jestli jste ho ještě neviděli, tohle je must.

Nechala jsem se přesvědčit, abych zašla ven se spolužáky a jsem za to ráda. Nevím, jestli mi vůbec někdy bylo takhle dobře s prakticky cizími lidmi. Mám pocit, že na náš obor prostě chodí určitý typ lidí. Automaticky s nimi máte spoustu společných zájmů a jsou tak správně divní =D

Kromě toho píšu bakalářku a zjišťuju, že s tím, že každý týden na každý předmět něco dělám, kroužkem, doučkem, bakalářkou a svými zájmy, jsou ty týdny opravdu hektické a najít si čas na všechno, co chci, je vážně výzva. Ale zatím to zvládám a to mě hrozně povzbuzuje =) Asi bych potřebovala čtečku, abych mohla využít doby, kdy přejíždím z místa na místo. Jen bych ji potřebovala hned a příležitosti k dárkům jsou pořád moc daleko..

Každopádně, jak jsem psala, zvládla jsem u toho všeho ještě hodně přemýšlet a psát. Původně jsem to chtěla odbýt všechno v jednom článku, ale když se dívám na tenhle, jak už je dlouhý, asi to nahrnu do dalších =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama