Zkoušela jsem si teď nedávno po 21 dní psát, za co jsem ten den vděčná, a pozorovat, co se změní. Vydržela jsem to mnohem déle a ani jsem si toho nevšimla - stal se z toho takový zvyk každý večer. A pozoruju, že už si u věcí okamžitě uvědomuju, že jsem vděčná, že se staly (dřív to bylo "Tohle si musím zapsat!", teď už je to prostě automatické). Teď jsme se se Sestřičkou dohodly, že si budeme psát, co jsme ten den udělaly pro sebe hezkého. Protože to za vás nikdo neudělá. A nakonec, ten nejdůležitější vztah, co máme, je sám se sebou. Takže od zítřka si sem začnu psát. Je to hlavně pro ni, aby si to měla kde přečíst, ale snad to přežijete a možná to někoho inspiruje. A především je to pro mě =P
