Začíná mi opravdu docházet, že jsme hrozně často zklamaní, protože máme určitá očekávání.
Samozřejmě, že pořád slýcháme, že nemáme nic očekávat.
Ale často si to ani neuvědomíme.
Každopádně, když nám to dojde, můžeme se těch očekávání zbavit.
A pak často zjistíme, že ta situace ve výsledku není tak špatná, jak se nám zdála.
Že si můžeme užít toho, co zrovna je.
Taky jsem zjistila, že ta očekávání mohou být založená na nějakém předpokladu.
Takové to "měl bys, protože..."
Kromě toho, že je to jen náš úhel pohledu a druzí nám nejsou vůbec ničím povinování, tak může být špatně už ten předpoklad.
Říkala jsem, že radši budu předpokládat pozitivní verzi, než negativní.
Jenomže člověk si taky musí dát pozor na to, co vyvozuje.
A učím se, že když nevím, není hanba se zeptat.
I tak ale jedna věc může pro dva lidi znamenat něco jiného, takže by člověk měl předpoklady zakládat na realitě a ne tom, jak si myslí, že by to mělo být.
