close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

O lišce a slavíkovi

20. září 2014 v 14:24 | Bella |  Pohádky pro malé vlčky
Povíme si pohádku o lišce a slavíkovi. Není to pohádka s dobrým koncem. Spíš po vzoru Oscara Wildea. Takže jestli jste připraveni, můžete číst dál.



Byla jednou jedna liška. Procházela se tak lesem, když tu uslyšela překrásný zpěv. Zdálky jej dobře neslyšela a tak se rychle plížila blíž.
Jenomže zjistila, že jí cestu zahradilo trní. Přesto jí ten zpěv natolik přitahoval a tak moc si ho chtěla poslechnout, že se rozhodla najít si přes ně cestu. Hledala si cestičky, krčila se, protahovala se, kudy to šlo. Schytala pár škrábanců, ale nakonec přes trní zdárně prošla.
A konečně zjistila, kdo to tak krásně zpívá. Byl to slavík. Seděl na druhé straně močálu, který se teď před ní otevíral.
Liška se posadila a v okouzlení slavíkovu zpěvu naslouchala.
Ale byl pořád příliš daleko a nerozuměla slovům jeho písně.
"Slavíčku, milý slavíčku," zavolala "ó, jak překrásně zpíváš!"
Slavík přestal zpívat a naslouchal, polichocen.
"Jsi ale příliš daleko a špatně ti rozumím. Nemohl bys přiletět blíž?"
"Proč nepřijdeš blíž ty, když si mě chceš poslechnout?" zeptal se slavík. Byl totiž dost podezíravý a věděl, že prohnaným liškám není radno věřit.
"Nemůžu se dostat přes močál. Jsem příliš těžká a spolkl by mě dřív, než by ses tačil nadechnout. Ale ty bys ho na svých křídlech mohl přeletět. Prošla jsem trním, jen abych si poslechla tvou krásnou píseň!"
Slavík nad tím chvíli přemýšlel. Byl hluboce dojat tím, že liška riskovala kožich, jen aby mu naslouchala.
Proto se nakonec rozhodl bažinu přeletět.
Nevěřil ale lišce natolik, aby sletěl dolů k ní na zem a usadil se proto ve větvích stromu, pod kterým liška seděla.
Liška ale žádné postranní úmysly neměla a když slavík začal zpívat, spokojeně se uvelebila na zemi a poslouchala.
Začali se tak potom scházet každý den.
Slavík vždy přeletěl bažinu a liška se prodrala trním.
Slavík lišce zpíval o světě nad korunami stromů, o mracích, o slunci a o kouzelných dálkách, co spatřil.
Liška mu na oplátku začala vyprávět příběhy ze země pod korunami stromů. A taky z nor a cestiček pod pod kořeny, kam ani z větví stromů zhlédnout nemohl.
Slavík často nevěděl, o čem liška mluví, takže někdy slétal až dolů k ní na zem a taky se hodně ptal. Určitě pak věděl o životě na zemi víc, než všichni slavíci dohromady.
A oba časem zjistili, že ač se jejich světy zdály strašně rozdílné, jsou si vlastně velice podobné. Nebo lépe, že je to jen jeden svět a jsou v něm stejné věci, jen se na ně každý dívají z jiné strany. A oba rádi poslouchali příběhy toho druhého.
Každý den si takto přicházeli naproti.
Jednou se ale stalo, že byla liška nemocná a nemohla přes trní prolézt.
"Slavíčku, můj milý slavíčku, dnes budeš muset přiletět za mnou. Stonám a nemohu se za tebou přes trní prolézt."
"Má milá liško, jak bych rád! Zpíval bych ti tak dlouho, až by ses uzdravila. Ale kdybych se vypravil do trní, potrhal bych si křídla a dozajista bych tam zemřel."
"Jaké neštěstí! Bude mi bez tvého zpěvu smutno."
"Můžu ti zazpívat alespoň takhle zdálky," pravil slavík s nadějí. A zpíval.
Ale ať liška napínala své bystré uši, jak chtěla, neslyšela, o čem slavík zpívá.
Naštěstí se ale rychle uzdravila a mohla prolézt trním a zase se se slavíkem setkat u jejich stromu.
Slavík byl moc šťastný a dlouho a zvesela zpíval.
A liška pod stromem tančila.
A tak se zase scházeli dál.
Až se jednoho dne stalo, že liška nepřišla.
Slavík na ni volal, ale liška neodpovídala, a slavík z toho celý ochraptěl.
Obletěl celý les, až ho bolela křídla, ale lišku nenašel.
Vrátil se k jejich stromu a dlouho plakal, protože měl lišku rád a bál se, že se jí něco zlého stalo.
A tak ho napadlo, že možná uvízla v trní.
Věděl, že je nebezpečné, se do trní vydávat. Ale liška mohla být zraněná. A musel jí přece pomoct!
A tak se zhluboka nadechl a rozletěl se vstříc spletitým trnům.
Ze začátku se mu dařilo si najít cestu skrz a vyhýbat se tomu nejhoršímu a tak naplněn optimismem letěl dál.
Ale pak se mu jeden z trnů chytil za křídlo. Slavík ve vzduchu zazmatkoval a spadl.
A nabodl se hrudí přímo na jeden veliký trn.
Celou noc pak zoufale lkal a krvácel, až to vypadalo, že v trní vyrostly růže. A všechna zvířátka z lesa se přiběhla podívat, co se to děje.
Jen liška ho neslyšela, protože byla zalezlá ve své noře.
A tak v tom trní slavík zemřel docela sám.
A liška už ho nikdy nenašla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama