close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Zvonek a Zvonilka

9. srpna 2014 v 19:37 | Bella |  Pohádky pro malé vlčky
Neklame vás zrak, Bella se dala na pohádky pro děti. To je tak, když vás posdlední den na turistické dovolené k smrti bolí šlacha a poprosíte bráchu, ať vymyslíte nějakou pohádku, abyste se soustředili na něco jiného. (Takže mu nemůžu upřít kus autorského práva.) Každopádně, abyste věděli, tohle bude můj spisovatelský debut =D Představuju si to jako takovou tu dětskou obrázkovou knížku s krátkými komentáři, takže by to chtělo ještě ilustrovat. Uvidím, co se povede mě, možná to někomu podstrčím =P



Byl jednou jeden malý oslík. A ten oslík měl křivé nožičky.
Jako správný oslík nosil na krku zvonek. Ale když se rozešel svým kolébavým krokem, jeho zvonek už zdálky hlasitě klinkal.
Ostatní oslíci se mu smáli a vysloužil si jméno Zvonek.
Zvonek byl nešťastný, že se mu smějí, a plakal. Navíc si připadal neužitečný, protože kvůli svým křivým nožkám nemohl na svém hřbetě nic nosit.
To bylo ovšem jen do té doby, než potkal Zvonilku.
Zvonilka byla veverka. A taky to vůbec nebyla obyčejná veverka.
Byla totiž modrá.
Nebylo to ovšem tím, že by se tak narodila. Zvonilka jen byla na veverku strašlivě nešikovná a jednou spadla do kyblíku s modrou barvou. Naštěstí bezolovnatou. Ovšem ta barva se jí z kožichu už nikdy pořádně nevymyla a tak zůstala modrou.
Ostatní veverky ji mezi sebe nechtěly, protože se nedokázala skrýt ve větvích jako ony, ani tak dobře skákat z jedné na druhou. Kvůli její barvě se jí začalo říkat Zvonilka - podle zvonku lučního.
Když se potkala se Zvonkem, hned si vzájemně padli do noty. Jak kvůli jméně, tak kvůli tomu, že byli oba trochu jiní než ostatní jejich druhu a nikdo je mezi sebou nechtěl.
Stali se z nich pak velice dobří přátelé a prožili spoustu dobrodružství. Prochodili celý svět. Zvonek vozil Zvonilku na své hlavě mezi ušima a už si nepřipadal neužitečný. A Zvonilka byla šťastná, protože měla výhled a přitom nemusela skákat ze stromu na strom. Navíc si připadala jako královna, protože jejich příchod už zdálky hlasitě oznamoval zvon.
Lidé si jich začali všímat, protože oslík s modrou veverkou na hlavě rozhodně není obvyklým zjevem. Vymýšleli o nich příběhy a složili o nich spoustu básní a písní.
A tak se nakonec ještě stali slavnými.


A jaké nám z toho plyne poučení?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama