close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Ztracené vlče

11. srpna 2014 v 11:30 | Bella |  Pohádky pro malé vlčky
Bylo jednou jeden kluk.
A ten v lese našel ztracené vlče.


Vlče strašlivě kňučelo a třáslo se zimou. Klukovi se ho zželelo a tak se rozhodl, že se o něj postará.
Vlče se mu vděčně uvelebilo v náruči a nechalo se odnést.
Kluk jej vzal domů do hájenky a položil jej ke krbu. Pořádně v něm zatopil, aby se zahřálo, vydrhl jej froté ručníkem a utěšoval je.
Snažil se je krmit masem, ale vlče dělalo strašlivé drahoty a kluk mu musel každý kousek téměř vnutit. Trpělivě mu je strkal před čumák, přemlouval ho a prosil, než si kousek vzalo.
Když se vlče najedlo, spokojeně usnulo na kožešinách před krbem.
Kluk se pak o ně staral každý den.
Snažil se, aby se z vlčete stal silný a velký vlk.
Ale vlče si na jeho péči strašně rychle zvyklo. Vyžadovalo neustálou pozornost a stále více masa. A klukovu péči vůbec neoplácelo.
Kousalo ho do prstů, štípalo do kotníků, ničilo hájenku a prohánělo slepičky.
Nakonec se kluk rozhodl, že to tahle dál nejde, a poslal vlče pryč.
Když před ním zavíral dveře a posílal ho do studeného a nepřátelského světa, odpovědí mu byl jen ukřivděný pohled.
Kluk se bál, že by vlče nemuselo odejít a že na něj bude čekat, ale když další den otevřel dveře, vlče bylo pryč.
Ulevilo se mu, ale zároveň byl i trochu smutný. Ale už se nedalo nic dělat a pro vlče bude nejlepší, když se postaví na vlastní tlapky.
A postavilo.
Mnohokrát si nabilo čumák, nasbíralo spoustu jizev a trvalo dlouho, než se z něj stal neohrožený lovec a přestalo být tím ukňučeným a protivným tvorem.
Ale nakonec z něj vyrostla silná a velká vlčice.
A tak vlčice jednou našla muže.
Klečícího před ohořelými troskami hájenky, zraněného a s hlavou v dlaních.
A vlčice si vzpomněla na kluka, co se jí kdysi ujal.
Vklouzla muži pod paži a dovolila mu, aby se jí držel.
Několik dní mu nosila jídlo, vodila ho k vodě. Zahřívala ho za nocí a olizovala mu rány a pot z čela, když jím lomcovala horkost.
Když se muž konečně postavil na vlastní nohy, neutekla, ale zůstala mu po boku.
Provázela ho. Dávala na něj pozor.
Stali se z nich společníci.
Občas se od sebe vzdálili, ale vždycky se zase vrátili.
A už nikdy nebyli sami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama