V každé rodině bývá černá ovce. A tak se tomu stalo, že se v rodině krásných načechraných bílých beránků narodila hubená černá ovečka.
Ovečka si brzy všimla, že všichni její příbuzní jsou jiné barvy než ona. Zvědavě se ptala maminky, jestli existují i další černé ovečky, ale ta jí řekla, ať se neptá na hloupé otázky a raději spásá trávu.
Ovečka si ovšem nemohla nevšimnout, že se na ni ostatní ovce ve stádě už předem dívají s podezřením. S černou ovečkou si nikdo nechtěl hrát, protože se jí báli a rodiče nechtěli nechávat svoje děti poblíž někoho tak pochybného.
Jednoho dne už toho ovečka měla dost, sbalila si raneček a vydala se do světa.
Na svých cestách si všimla, že někteří mladí lidé mají tendence se celí halit do černé a sdružovat se. Navíc se zdálo, že černá zvířata, jako například havrani, jsou mezi nimi velice oblíbená.
A tak se ovečka rozhodla vydat mezi ně.
Vešla do rockového klubu a s potěšením zjistila, že se na ni nikdo nedívá úkosem. Všichni ji brali takovou, jaká je. Poprvé v životě si připadala mezi svými.
A ovečka se pak už nikdy nestyděla za to, že je černá.
Nechala si dát kruh do nosu, pořídila si trny na kopýtka a tetování na ucho. A vždycky to byla ona, kdo to dokázal v klubu nejvíc rozpálit.
