Srpen 2014

Má malá vlaštovko

31. srpna 2014 v 22:54 | Bella |  Pohádky pro malé vlčky
Náhlý záblesk inspirace. Trochu netradiční, ale Vlku neporučíte. Pohádka to pořád je =P

Kéž jsou všechny bytosti šťastny

31. srpna 2014 v 21:25 | Bella |  Na střepy rozbité já
"To mi neřikej, že jsi si nevšim,
jak tady všechno souvisí se vším"
(Divokej Bill - Dolsin)

"Kéž jsou všechny bytosti šťastny."
Viděla jsem cestou billboard, který mi na tváři vykouzlil úsměv.
Ne lidé. Bytosti. Tomu se nedá, co vytknout.
Ze zvědavosti jsem si to našla a zjistila, že je to nějaká kampaň.
Ze začátku mě odradily barvičky.
Pak, že zase tahají z lidí peníze.
Ale překvapeně jsem zjistila, že je chtějí jen na ty billboardy.
Aby mohli šířit tu zprávu.
Mantru.
Změnit myšlení.
Změnit svět.
Takže se přidávám.
Protože souhlasím.
(kdyby vás zajímaly ty stránky, tak tady)

A půjdem dál, ruku v ruce všemu co se může stát
...
Postav se do pozoru teď, na zázrak nečekej
(Divokej Bill - Půjdem dál)

Zkouším si vybělit zuby bělidlem
možná si vybělím rovnou i žaludek
a když už budem u toho
tak si asi vybělím i celej život

"Vzpomeň si jak jsme tam stáli a nechtěli spát,
lásku si přísahali, věrnou napořád,
ale jenom tíseň a slzy slaný,
tohle není píseň, pro zamilovaný."
(Divokej Bill - Tíseň)

Nedívejte se na zprávy. Nečtěte je. Myslím to vážně. O nic nepřicházíte.
Od té doby, co nežijem s taťkou, se na zprávy u nás nikdo nekouká a vůbec mi to nechybí.
Na Seznamu vždycky jen přeletím očima titulky, ale novinky se ke mě vždycky nějak dostanou.
A ušetřila jsem si spoustu negativismu.
Došlo mi to teď, jak jsme byli na dovolené a u večeře byla vždycky puštěná televize, takže i když jste se to snažili ignorovat, prostě jste to slyšeli.
A to byla jedna špatná zpráva vedle druhé.
Ne, že bych se snažila předstírat, že se ty věci nedějí.
Ale došlo mi, že když to někdo poslouchá takhle koncentrované každý den, tak má pocit, že se nic jiného neděje.
A pak všichni žijeme v tiché panice, v úzkosti. Kolik věcí neuděláme, protože máme strach..?
A máme pocit, že dobré věci jsou zázraky, které se dějí jen občas.
Je to naopak. Špatné věci se dějí, ale stávají se vyjímečně.
Nemůžeme prožít celý život ve strachu z toho, co by se mohlo stát.
Nejsem dezinformovaná, vím, co se děje, ale myslím, že když se tím nezavaluju, je mě osobně o dost líp.
A ono je to dost i o myšlení.
Dokonce jsem si našla nějaké "dobré zprávy" a sleduju to. Vždycky mě to naplní nadějí a zlepší den.
Dobré věci se dějí, stačí se jen dívat.

"Lidská hlava, to je mašina,
tam všechno končí, všechno začíná,
voči, těma se koukej,
svět se točí a bude to OK!"
(Divokej Bill - Mašina)

K čemu dýchat,
když můžeš obdivovat široširou krajinu
- těch skal!
K čemu tlukot srdce,
když můžeš naslouchat
zpěvu orla ve výšinách
Zapomeň na bolest nohou a dívej se
Zastav se, zavři oči
a poslouchej..

"Pojď se nadechnout, z plnejch plic se mnou."
(Divokej Bill - Zamilovaná)

Uvažovala jsem, nakolik by byl svět jiný, kdyby se k sobě lidi nechovali jako svině.
Kdyby jim došlo, že jsme v tom spolu.
Že se svět nedělí na "my" a nějací anonymní "oni".
Když sereme "na stát", sereme na sebe.
Vytváříme si svět kolem sebe.
Bylo by krásné, kdyby se k sobě všichni chovali slušně, ale většinou to tak není.
Takže se můžeme vykašlat na to, abychom po svém psovi sbírali hovínka.
Pak se ale nemůžeme divit, že se někdo nasere a nastraží otrávené maso, když na každém kroku šlape do hoven, když se chce jít projít ven.
Můžeme sedět doma u televize a nadávat, nebo s tím můžeme něco dělat.
V okamžiku, kdy nám dojde, že je to všechno jen na nás, tak můžeme něco změnit.

"To, co teď mám,
je jeden z nesplněných snů, co se mi zdál
a já si ho teď prožívám."
(Divokej Bill - Všema deseti)

Pálava

31. srpna 2014 v 20:29 | Bella |  Toulavé tlapky
Na Pálavě jsme dohromady strávili 5 dní, pokud počítám i příjezdový a odjezdový den. Ten příjezdový jsme se jen rozkoukávali, ve čtvrtek jsme se v tom nejlepším počasí rozhodli navštívit Lednici. Prošli jsme si zámek a zahradu, projeli se na lodičkách. Bylo tam krásně, jen na mé skromné studentské poměry dost draho (za to, co bych platila za jízdu po řece na lodičce, bych se skoro dostala do Prahy..). Zajeli jsme si i do Valtic, kde už to ovšem známe, takže to byla spíš jen procházka po zahradě. V pátek bylo nečekaně pěkné počasí, takže jsme se rozhodli vyrazit do Mikulova. Prošli jsme si prakticky celé město a vylezli na Svatý kopeček. Upřímně, přijde mi asi hezčí, než ten u Olomouce. Než tam postavili kostel, bývalo to místo, kde se konali pohanské rituály a když jsme tam stáli, dovedla jsem si to představit. To místo má atmosféru. Opravdový výlet se konal až v sobotu. Taky nám vyšlo počasí - bylo zataženo, takže jsme si říkali, že bylo dobře, že jsme v pátek jeli do Mikulova. V odjezdový den jsme se ještě stavovali v Pohansku u Břeclavi. Asi jsem od toho čekala víc, ale bylo to pěkné. Příjemná procházka, jako fanouška Tolkiena mě potěšila akce připodobňování stromů k postavám z jeho světa, i Pohansko mělo několik naučných tabulí a zastavení, i když ze skutečného hradiště tam byla jediná rekonstruovaná chýše. Každopádně, abych se vrátila k výletu:

Bílé Karpaty

26. srpna 2014 v 17:29 | Bella |  Toulavé tlapky
Dovolená 2010. Jen stručně, protože už si to opravdu nepamatuju.. Fotky

Střípky z chaty

26. srpna 2014 v 15:30 | Bella |  Zavytí do tmy
Přijela jsem nabitá pozitivní energií =) Vážně jsem hrozně ráda za to, jak to probíhalo a doufám, že bude už jen líp a líp. Těch střípků je hodně, takže nějak od nejstarších k nejnovějším, tady jsou (a ještě časem přibydou). Není to extra kvalita, jen taková momentální zavytí.

Nádechy

15. srpna 2014 v 1:38 | Bella |  Zavytí do tmy
Celý den tu stát
i když není o co stát
a možná že čekáš na včerejší zprávy
předpověď se změnila
nebe bude modrý
je to moudrý, ale ne zdravý
a tak trochu váháš
přešlapuješ, pořád na jedné noze
připraven vyrazit ale vlastně se ti nikam nechce
protože doufáš, stále ještě doufáš, že tě někdo spasí
nevíš, že máš sílu sám vytasit drápy
a prokousat si cestu
ven ke svobodě
Hele, tvůj úplně první nádech!

Stačilo by natáhnout ruku

15. srpna 2014 v 1:37 | Bella |  Zavytí do tmy
Opři se o Vlka
bolest se nás dotkla
zlehka

Vyjdi ven ze své pevnosti

15. srpna 2014 v 1:35 | Bella |  Zavytí do tmy
Může být poezie cítit zhnilotinou? Jako když něco necháte ležet fakt hodně dlouho a pak už je vážně potřeba to uklidit. Berte to takhle. Jako úklid. Vymetla jsem zbytky. Neřekla bych tomu ani poezie, takže jsem měla problém, kam to zařadit. Není to depresivní, to vůbec. Jen to podle mě není moc kvalitní. Ale kam byste nasadili něco nového, když byste tam nechali místo toho něco hnít..?

Adršpach

14. srpna 2014 v 21:31 | Bella |  Toulavé tlapky
Možná jste si všimli, že přibyla nová rubrika =) Naznala jsem, že je na čase si dělat poznámky o tom, kde jsem byla, když pořád někde cestuju. Takže začnu Adršpachem, ze kterého jsme se o víkendu vrátili. Bylo tam krásně, vážně neuvěřitelná příroda. Po většinu času tam nebyl signál a neměli jsme s sebou počítač, takže v tomhle ohledu to byl úžasný odpočinek. Ale bylo to i dost náročné. Myslím, že si budu muset pořídit nové nohy =D Postupně jsem měla dojem, že mi odpadnou kyčle, kolena, dokonce kotníky. Zjistila jsem, že mám spoustu svalů, o kterých jsem nevěděla a k nim i šlachy! =D Wow.
Celkové skóre je cca. 135km, schodů nepočitatelně. Několikrát jsem vážně uvažovala o tom, že nemám sepsanou závěť, než mě mamka upozornila, že nemám co komu odkázat =D

Metalová ovečka

13. srpna 2014 v 13:12 | Bella |  Pohádky pro malé vlčky
V každé rodině bývá černá ovce. A tak se tomu stalo, že se v rodině krásných načechraných bílých beránků narodila hubená černá ovečka.
Ovečka si brzy všimla, že všichni její příbuzní jsou jiné barvy než ona. Zvědavě se ptala maminky, jestli existují i další černé ovečky, ale ta jí řekla, ať se neptá na hloupé otázky a raději spásá trávu.
Ovečka si ovšem nemohla nevšimnout, že se na ni ostatní ovce ve stádě už předem dívají s podezřením. S černou ovečkou si nikdo nechtěl hrát, protože se jí báli a rodiče nechtěli nechávat svoje děti poblíž někoho tak pochybného.
Jednoho dne už toho ovečka měla dost, sbalila si raneček a vydala se do světa.
Na svých cestách si všimla, že někteří mladí lidé mají tendence se celí halit do černé a sdružovat se. Navíc se zdálo, že černá zvířata, jako například havrani, jsou mezi nimi velice oblíbená.
A tak se ovečka rozhodla vydat mezi ně.
Vešla do rockového klubu a s potěšením zjistila, že se na ni nikdo nedívá úkosem. Všichni ji brali takovou, jaká je. Poprvé v životě si připadala mezi svými.
A ovečka se pak už nikdy nestyděla za to, že je černá.
Nechala si dát kruh do nosu, pořídila si trny na kopýtka a tetování na ucho. A vždycky to byla ona, kdo to dokázal v klubu nejvíc rozpálit.

Ztracené vlče

11. srpna 2014 v 11:30 | Bella |  Pohádky pro malé vlčky
Bylo jednou jeden kluk.
A ten v lese našel ztracené vlče.

Zvonek a Zvonilka

9. srpna 2014 v 19:37 | Bella |  Pohádky pro malé vlčky
Neklame vás zrak, Bella se dala na pohádky pro děti. To je tak, když vás posdlední den na turistické dovolené k smrti bolí šlacha a poprosíte bráchu, ať vymyslíte nějakou pohádku, abyste se soustředili na něco jiného. (Takže mu nemůžu upřít kus autorského práva.) Každopádně, abyste věděli, tohle bude můj spisovatelský debut =D Představuju si to jako takovou tu dětskou obrázkovou knížku s krátkými komentáři, takže by to chtělo ještě ilustrovat. Uvidím, co se povede mě, možná to někomu podstrčím =P

Síla v nás

9. srpna 2014 v 18:53 | Bella |  Jiných
"Člověk by měl něco dělat, aby získal to, co chce. Jen pak si skutečně začne vážit toho, čeho se mu podařilo dosáhnout. Namísto toho neděláme nic. Sílu, kterou v sobě máme, schováváme."

Zase jsem jednou objevila článek, se kterým snad nemůžu víc souhlasit, takže jednoznačně doporučuju. Z toho, co jsem pochopila, je pisatelka v mém věku, čímž je mi to celé ještě bližší, nejen její situací a myšlenkami. A navíc fakt, že příběh "obyčejné holky" publikovali na Psychologii mě opět přesvědčuje, že jde o funkční úvahy.

Článek Tady.

Moudrost z cest

9. srpna 2014 v 17:52 | Bella |  (Téměř) Každodenní moudra
"Když jde všechno proti tobě, jedeš po špatné straně silnice."