close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Diskriminace pocitů

14. května 2014 v 14:37 | Bella |  Úvahy
Narazila jsem na myšlenku, že důvod, proč se smějeme, spočívá v tom, že naše tělo není schopné udržet všechno to veselí. Nevím, co je na tom pravdy, ale donutilo mě to se zamyslet.



Jsem toho názoru, že by na tom mohlo něco být. Protože když mám mizernou náladu, tak se můžu dívat na něco strašně vtipného, co by mě jindy úplně rozsekalo, a unikne mi jen takové pobavené odfrknutí. A určitě znáte ty stavy, kdy jste v dobrém rozmaru a smějete se úplně všemu.

Takže jsem si říkala, jestli je to tak i se slzami. Že vytrysknou v okamžiku, kdy člověk není schopen všechen ten smutek unést. A narazila jsem na různé vnímání emocí. Výbuch veselí je okolím přijímán pozotivně, kdežto slzy ne. Slzy si zakazujeme, prtože se kvůli tomu okolí cítí nepříjemně. Ale když budeme potlačovat něco, co se dostalo ven, protože už jsme to nemohli zadržet, kam to přijde? Je to jako snažit se nacpat další a další věci, do přeplněné tašky, která vám pořád praská ve všech, protože se do ní prostě nevejde všechno, co do ní chcete nacpat. A jistě, že ji zašijete. Ale nakonec se rozpadne. A myslím si, že potlačováním něčeho, co se dostalo ven, protože už to nešlo zadržet, si opravdu zaděláváme na problém.

Stejně mě na tom přijde zvláštní, že vybuchnout smíchy je v pořádku. Proč byste potlačovali smích? (Kromě výjimečných situací, jako třeba na pohřbu.) Ale slzy ne. Opovažte se veřejně brečet. Co je to za diskriminaci pocitů? Myslím, že by se měly vyjadřovat všechny rovnocenně. (Vztek je trošku jiný případ, ale i potlačená agrese je nebezpečná.)

Tož, taková drobná úvaha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Long Long | 15. května 2014 v 18:30 | Reagovat

Vtipné je, že když ten pláč přijde, většinou netuším, z čeho se to nahromadilo.. Ohlédnu se na minulé dny a nevidím nic přepjatého a najednou - slzy a lítost a potápění.. Zajímalo by mě, kde se vlastně zrodila ta slza, která pak po dlouhé době od svého zrodu z nějakého důvodu stéká po tváři dolů.. Napadá mě, že ztrácíme důvody pro slzy.. tím, že se je učíme nepouštět. Myslím, že lidé se jich bojí. Najednou neví, co se to děje a bojí se, že to zhorší, a tak dělají, že nic (protože to je "taktní") nebo se to snaží zamluvit, rozveselit tě.. úplně špatná cesta, podle mě.. proč rozveselovat, proč potřebuješ plakat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama