close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

A girl and her angel_4

8. dubna 2014 v 12:20 | Bella |  Slova příběhu
Za hranice



Byl to její anděl. Jen strážný anděl. Staral se o její bezpečí, o její štěstí. Snažil se předstírat, že nevidí ten pohled plný obdivu a zbožňování, co na něj upírala. Byla to jeho povinnost. Chtěl se vyhnout vysvětlování. Nemohl si dovolit dostat se k ní moc blízko. Ale dostával.
V životě se k ní takhle nikdo nechoval. A rychle si zvykla na jeho ochranná křídla. Na ten nonšalantní přístup, s nímž nabourával její hranice. A zároveň jí nechával dostatek prostoru. Neříkal jí, co má dělat, co je dobře a co je špatně. Jaká úleva po tlaku společnosti! Zvykla si na jeho přítomnost a začala ji brát moc samozřejmě.

***

"Přestaň se konečně tvářit tak nedotknutelně. Jakože tě nic nezraní. Vím, co cítíš."

"Nevíš vůbec nic."

***

Upřel na mě dlouhý pohled.

Možná to byla tíha okamžiku. Všechny ty zběsilé myšlenky. A zdánlivá příležitost. - Natáhla jsem ruku k jeho bledé tváři, dokonalé jako socha z mramoru.

"Ne," odtáhl se.

"Proč ne?" protestovala jsem ublíženě.

"Nechci se zraňovat iluzí, že je to možné.."

Odfrkal jsem si. "Chováš se vůbec někdy spontánně? Děláš někdy, co chceš?"

Vrhl na mě útrpný pohled.

"Tady nejde o to, co chci, ale v co věřím. Mám za úkol tě chránit."

"Kašlu na to! Nejsem malá holka. Dokážu se o sebe postarat. Nepotřebuju tě."

Zašustění křídel a už byl zase pryč. Bastard.

***

Zašlo to moc daleko.

***

"Musím jít."

"Co tím myslíš - "Musím jít."?"

"Nemůžu zůstat."

"Nemůžeš - Co? O čem to mluvíš."

"Rozkazy."

"Na ty kašlu!"

"Nejde to."

"Zapomeň na to, co je správný a alespoň jednou dělej to, co chceš! Jednou v životě! Kvůli mně.."

Zíral na mě. V očích směsici touhy a váhání. Výraz tak strašně vážný a tak strašně zlomený.

"Jsem strážný anděl. Řídím se rozkazy a ne tím, co chci," zasmál se a hlas se mu lámal.

Nikdo nechtěl být padlým andělem.

"Nemohl bych ti pak už pomáhat. Promiň."

Možná v tom přece jen bylo trochu sobeckého zájmu..?

Vzduchem zavířilo peří.

Nenáviděla jsem pocit, že můj život řídí nebesa. Že ho nedržím pevně v rukou. Myslím život. Ale i svého anděla.

Zdálo se mi, že jsem slyšela vítr zašeptat: "Vrátím se."

Možná to bylo jen zoufalé přání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama