A je to pocit
jako když plaveš
tak daleko, že už se nemůžeš vrátit
tak dlouho, že už ti dojde dech
tak usilovně, že už nemůžeš
a ještě chvíli
lapáš po dechu
než se zvolna
zanoříš pod hladinu
ale to není konec
jen pomalu
klesáš dolů
bezvládně
a pozoruješ odlesky světla
na hladině
obklopí tě temnota
prázdná hloubka
tak nezměrná
že nedohlídneš na dno
a trvá to ještě drahnou chvíli
než přestane ta řezavá bolest v tvý hrudi
a tvoje oči se postupně zavřou
