Březen 2014

Kill your darlings

31. března 2014 v 15:44 | Bella |  Jiných
Úžasný film..

"Some things, once you've loved them, become yours forever. And if you try to let them go, they only circle back and return to you. They become part of who you are. Or they destroy you."

"Love, that is horded, molds at last, until we know, the only thing we have, is what we hand away."

Sestřička

31. března 2014 v 10:30 | Bella |  Vnitřní rozhovory
Věnované Jaen. Je to z Půdy. Tohle pro mě navždycky budeme my.

A girl and her angel_1

30. března 2014 v 23:31 | Bella |  Slova příběhu
Úvod

Příští dny

30. března 2014 v 23:28 | Bella
Přednastavila jsem tu nějaké články, protože jsem pro jednou zase psala, tak ať to tu nezahltím naráz a pak to tu neumírá.

Ad. "Girl and her angel" - Nenechte se zmást, může to být jiné, než to vypadá.

Dotaz

29. března 2014 v 19:50 | Bella
Mám takovou povídku - vlastně spíš pár střípků. Psala jsem to už nějakou dobu, ale zatím jsem neměla odvahu to publikovat. Je to o dívce a jejím andělovi. Co říkáte, mám to publikovat? Zajímalo by to někoho?

Hlubina

29. března 2014 v 19:02 | Bella |  Zavytí do tmy
A je to pocit
jako když plaveš
tak daleko, že už se nemůžeš vrátit
tak dlouho, že už ti dojde dech
tak usilovně, že už nemůžeš
a ještě chvíli
lapáš po dechu
než se zvolna
zanoříš pod hladinu
ale to není konec
jen pomalu
klesáš dolů
bezvládně
a pozoruješ odlesky světla
na hladině
obklopí tě temnota
prázdná hloubka
tak nezměrná
že nedohlídneš na dno
a trvá to ještě drahnou chvíli
než přestane ta řezavá bolest v tvý hrudi
a tvoje oči se postupně zavřou

Pár tvých pout

29. března 2014 v 0:14 | Bella |  Jiných
Už jsem smazala třetí čtvrtý článek.. Vážně bych chtěla - potřebovala! - psát, dostat ze sebe spoustu věcí, jen..- nejde mi to.. Nechám to u tohohle.
EDIT: Jeden článek jsem nakonec uveřejnila, najdete ho hned pod tímhle. Omlouvám se za to zmatokování, ale zjevně mám v sobě bordel..

Daniel Hůlka. Ta písnička si kdysi našla cestu do mého srdce a už tam zůstala.
A vlastně je to dost výstižný.
Dál si tu bolím..

Bolím

29. března 2014 v 0:03 | Bella |  Výkřiky ze stínů
Po dlouhé úvaze uveřejňuju znovu - ono to není tak strašné, když to berete s nadhledem..

Jaro je tu

21. března 2014 v 16:56 | Bella |  Deník
Čas zase zhodnotit, co se dělo poslední dobou:

- udělala jsem něco pro sebe a byla jsem na kurzu pedagogického minima (to, že už je teď pro mě povinné, pomineme)
- konečně jsem se dostala z nemoci a začala zase aktivně chodit do školy
- oficiálně mám čočky a všechno kolem nich už je definitivně vyřízené
- znovu jsem se zamyslela nad svým životem, hlavně věcmi, co dělám a věcmi, co chci v budoucnu dělat
- snažím se být víc akční a myslím, že mi to jde
- udělala jsem si jarní ovocno-zeleninovou očistu
- mám proužky ve vlasech
- uklidila jsem si
- snažím se být ještě víc spokojená v přítomnosti pouze sebe sama

+ čokoláda na 100 způsobů: dnes s mléčnou pěnou, vanilkou, karamelem, špetkou chilli a ropuštěnou Milkou aneb Belluška si opravdu umí udělat dobře, když chce

A najdeš jistotu a bezpečí v cizích očích

18. března 2014 v 12:35 | Bella |  Na střepy rozbité já
Série zavytí z velmi náročného víkendu.

Poslední Mohykán

6. března 2014 v 20:31 | Bella |  Jiných
Dlouho jsem je neposlouchala. A dlouho mě z ničeho nezamrazilo. Došlo mi, že abych začla zase psát, musím hlavně začít. Jasně, že to hned nebude takové, jaké to bývalo - dlouho jsem nepsala.. Potřebovala bych se rozepsat. Alphabet meme někdo? Co? Ne? Pomohlo by mi to =)

Divokej Bill - Poslední mohykán

Místa

2. března 2014 v 12:02 | Bella |  Vnitřní rozhovory
No, když už jsem narazila na Divadlo, rozeberu i tohle. Pokud jste četli Hesseho Stepního vlka nebo Realiného Vlka v nás, tak asi není moc co vysvětlovat. Je to metafora pro mysl. Je to sídlo Fantóma a Masek. Zrcadla, kde vidíte všechny svoje tváře. Místnosti, z nichž některé by měly zůstat zavřené. Šachová partie s Osudem.
Další neodmyslitelné místo je Zahrada za Zdí. (Mimochodem, taky dost často používaný symbol v literatuře - vážně, tohle musí být nějaké archetypy, kterým rozumíme všichni..). Myslím, že se docela těžko popisuje, ale je to Domov. Místo za Obloukem. Tam kam všichni míříme, ale zároveň figuruje v naší mysli jako místo pro setkání. Myslím, že tam žijí tyhle abstraktní postavy - Elfka a Střelec, Stařena..
Chtěla bych najít svoje staré teorie, kde jsem to měla konkrétně popsané..
Důležité místo je taky Půda. Zvláštní je, že si představuju, že do ní jdu dolů, jako do sklepa, ale je to prostě půda (dole je tma a Řeka a Převozník a Démoni). Je to úložiště vzpomínek. Staré křeslo, deka a šálek čaje. A myšlenky na moře.
Západ, loď s bílými plachtami a volání racků - jestli pro mě ta loď po smrti nepřipluje, budu vážně zklamaná. Myslím, že Zahrada v tom smyslu věčnosti, Domova, je na Západě.
Řeka - tu taky řeší Rael, společně s Podsvětím i Estésová a Pullman. Přes řeku se dostává do Podsvětí (kde žijí Démoni). Myslím, že překonání řeky, je o překonání sama sebe.
A to je asi tak všechno.

Postavy

2. března 2014 v 12:02 | Bella |  Vnitřní rozhovory
Napadá mě, že jsem asi nikdy nikde nepsala, z jakých všech postav se moje schizofrenická osobnost skládá, nebo se prostě jen vyskytují v mé mysli, v mých myšlenkách a tvoří asociace.

Je jasné, že hraniční části osobnosti tvoří Vlk a Havran. Často si je spojuju s Remem a Siriem, i když, když se někde vyskytují jako personifikovaní, nemyslím tím Rema a Siria. Ale ty hranice jsou asi tak rozmazané, že je těžké to definovat. Klidně nad tím můžeme pomeditovat.
Symboliku Havrana jsme řešili. Je to takový ten Fantóm. Černý plášť, maska se zobákem na obličeji, dlouhé černé vlasy a temné oči. Pravděpodobně to bude ten, kdo mě bude provázet po Divadle (to je to místo, kde mají všichni masky na obličeji a jsou tam zrcadla - divadlo života a všechny moje tváře).
Se Siriem je samozřejmě spojený černý pes. A z nějakého důvod dítě. Vím, co znamená moje vnitřní dítě - jsou to ty spontánní pocity, co mám následovat, hlas duše. Vím, že má šedé oči a pískové vlasy, takže působí něco mezi Siriem a Remem. Vážně jsem to ještě nevyřešila - možná je to symbolické jejich dítě (vím, že to vyznívá divně), ale jakoby spojení protikladů, dvou stran a ta správná cesta, co z toho potom vzejde.
Nejsem si jistá, z jak velké části v mé mysli ještě působí elfka. Myslím, že je dost zaměnitelná s Divoškou nebo Čarodějkou. Možná, že by se dala vzít jako aspekt Panny - Luny - Artemis. Divošku a Čarodějku často zaměňuju, ale Divoška je spíš Vlčí žena, spojená s přírodou a Čarodějka je spojená s magií, mystikou, ezoterikou, minulými životy a psychologií. Pak tam samozřejmě figuruje Matka, zastupující přírodu a mateřské instinkty. Mám ji spojenou s břízou a runou Berkana. Stará Matka, Stařena, figuruje jako Sudička - přede nit Osudu, tvoří z ní Vlkův kožich. K ní si Vlk chodí nechat zašít rány. Je to ta moudrost a absolutno přírody, co obnovuje duši. Návrat do přírody, návrat ke Stařeně je návrat k sobě. Stařena má Klíč - klíč k duši, zná Cestu.
Jednu dobu tam taky figuroval upír, ale myslím, že ten je jako takový pryč a ten aspekt se jako takový prolíná s Havranem nebo Démonem. Démonů je vlastně víc - všichni svoje démony máme, asi to nemusím vysvětlovat. Někdy je to taky Bestie - ta, co mi brání ve štěstí, trhá vztahy a drtí v čelistech cizí srdce.
Další postava, co se objevila v čase největší nouze je anděl. Přijala jsem za svého anděla Castiela. Je to taky jakési projevení Vlka - ten Vlk, co není společník, ale spíš Velký Vlk, čistě bílý, nezhmotněný. Ta absolutní síla. Strážce.
Je taky rozdíl mezi mým Vlkem, mou Vlčí podobou a Divoškou a mnou. Vlk vypadá jinak, než má Vlčí podoba - ta je fyzické projevení těch aspektů. Divoška je Vlčí žena ve mně, ale já jsem množina všech těchto osobností.
Pak je tam taky Vrána - Smrt. Převozník. A Orel - Soudce, kterému povíme svůj příběh, jak jsme ho odžili.
A to je myslím tak všechno. Samozřejmě by se dal rozebírat mužský a ženský aspekt mé osobnosti a jakou roli v tom hraje Sirius (z nějakého důvodu je ta víc klučičí část mě spíš podobná jemu, kdežto Remus je spíš ten ženský aspekt, přestože to vyznívá divně, ale všimněte si, jak se s ním všechny Vlčice identifikují; i když poslední dobou je ta část víc ochranitelská a míň sobecká).