close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Zlatá střední cesta

2. února 2014 v 19:44 | Bella |  Čarodějka
Začínám narážet na problém extrémů. Nemám je ráda. A nemá ráda, když někdo vezme moje slova a vyžene je do extrému. Nebo když dává do protikladu druhý extrém. Ne, vždycky jsem se snažila jít po té zlaté střední cestě. Vždycky jsem měla problém s tím, že to se mnou házelo z extrému do extrému. Teď se snažím nějak ustálit. Nejsem moc fanoušek nějakých hnutí, protože na mě bývají moc radikální. A nejsem pro to, aby si člověk stál za svým názorem za každou cenu. Neříkám, že se neumím rozohnit, když jsem o něčem opravdu přesvědčená. A někdy musím sama sebe napomínat. Ale chtěla bych, abych si nemusela vyčítat, že jsem nevyslechla názor i toho druhého. Že jsem ho nevzala v potaz, nerespektovala ho. Například nerozhodovat za druhé. Respektovat jejich hranice. Nemusí se mi líbit to, co dělají, nemusím s tím souhlasit, nebo s jejich názory. Ale nedává mi to právo je nějak shazovat. Stejně tak si můžu myslet, že člověk dělá chybu, ale když si nenechá pomoct, prostě ho nepřesvědčím. Jen ať si nabije hubu, vlastní zkušenost je důležitá. S tím souvisí i ty kompromisy pochopitelně. Vlastně s tím souvisí i to, co ráda nazývám, že jsem "tak zasraně tolerantní" - nikdy jsem nebyla takový ten "hater". Každý má svůj vlastní příběh a nevím, proč dělá, to co dělá, proč se chová, tak jak se chová, co ho v životě potkalo, co ho přesvědčilo o jeho názoru. Ten člověk má právo na to být, jaký je. Pokud mi to neubližuje nebo se mě to nějak nedotýká, tak mi do toho ani nic není. A upřímně těžko snáším, když někdo někoho odsuzuje, přestože o něm nic neví, nebo na základě jen jedné věci, nebo protože to dělají všichni. Mám snad vlastní názor. Taky si nemyslím, že některé věci se musí vylučovat. Stát na druhé straně. Například, že můžu žít jen Vlčí nebo lidský život, ale že se to nedá sloučit. Nebo, že člověk musí být za každou cenu optimista a před tou temnější stránou života zavírat oči. Nebo, že je vůbec něco "dobré" a něco "špatné". To jsou tak strašně abstraktní pojmy, že se mi začíná příčit je vůbec používat. Je to prostě nějaký koncept. Chápu, že je je to k zjednoduššení komunikace mezi lidmi. Že lidi mají potřebu všechno škatulkovat. A že je mnohem jednoduší dát něčemu nálapku černá a druhému bílá, než vnímat všechny ty jemné niance šedé mezi tím. Ale upřímně jsem přesvědčená, že lidi, co vnímají život černo-bíle, jsou ochuzení o všechny ty barvy. Chci jen říct, že když se člověk podívá do minulosti, má třeba pocit, že se mu udály strašné nespravedlnosti. Ale když se do ní podívá o pár let později, zjistí, že to, co se mu stalo, ho posunulo tam, kde je teď, nebo že mu to pomohlo si něco uvědomit, nebo nakonec s překvapením zjistí, že je i rád, že něco takového zažil, i když to třeba bylo bolestné, než kdyby neprožil vůbec nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama