close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vlk a Velký Vlk

26. února 2014 v 16:30 | Bella |  Čarodějka
Pozastavila jsem se nad něčím, co bylo v té knížce o úzkostech a depresích - takové cvičení, které ale vlastně odpovídá na otázku, co je "Já":

"Mám tělo, ale moje tělo, to nejsem já.
Mám myšlenky, ale moje myšlenky, to nejsem já.
Mám pocity, ale mé pocity, to nejsem já.
Mám vztek, ale můj vztek, to nejsem já.
Mám starosti, ale mé starosti, to nejsem já.
Mám přání, ale má přání, to nejsem já.

Jsem to, co zbývá: Nezúčastněný svědek všech těch myšlenek, pocitů a přání."

Vnitřní svědek. Nepřipomíná vám to něco? Strážce. Vlk. Ano, Já tvoří náš vzhled, naše sny, představy a myšlenky, naše emoce a přání. Ale to jádro, nesmrtelná duše, to je Vlk. To, co "nás" přežije, protože tělo, to necháme za sebou, stejně jako všechno ostatní, ale to jádro, ta esence našeho já, to jde dál.

V knížce se taky hovoří o tom, že když budeme tohle cvičení dělat dostatečně dlouho, pocítíme větší spojení s Universem. S ostatními lidmi. Najdeme svůj smysl, svoje určení. To mě donutilo přemýšlet, jak jsem vždycky považovala Vlka za část jakési materie, která tvoří svět. Za její konkrétní projev v nás. Ale čím dál víc si začínám myslet, že Vlk a Velký Vlk jsou jedno. Že jsou zároveň v nás a zároveň všude kolem. Všechno je Jedno. Pokud naše pravé Já je Vlk, tak my jsme zároveň Tady a Všude. Takže logicky "jsme" (to je) nesmrtelní, nezničitelní - ve své podstatě. Je to to moje "Já jsme." - jsme zároveň každý zvlášť a zároveň jsme Jeden. Je to pro mě hrozně složité na uchopení a asi i složité na předání, ale takhle to vidím, dává mi to smysl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama