close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Random acts of kindness

14. února 2014 v 13:11 | Bella |  Čarodějka
Vždycky jsem považovala svou "dobrotu" za svoji největší slabost. To, že jsem milá, snažím se být hodná a v zásadě si o lidech nemyslím nic špatného. Víte, jak se svět k takovým lidem chová. Až je přežvýká a vyvrhne, stanou se z nich stejné svině jako z ostatních. Protože zjistí, že jinak nepřežijí. Já nechci být obět. Jsem Vlčice, takže ani na minutu nepochybujte o tom, že mám tesáky. Ale když nemusím, tak je nepoužiju, jak už to ostatně u vlků bývá. Ale stejně tak nechci být něco, co vytvořila společnost. Ne, myslím si, že být svině dokáže každý, to upřímně není tak těžké, i když ne každý na to má žaludek. A mě je to vážně proti srsti. Jsem ráda sarkastická, ale považuju to za humor. Nemám ráda, když jsou lidi hnusní bezdůvodně. Myslím, že mnohem obdivuhodnější je být k lidem milý. Rozhodla jsem se, že z toho udělám svoji hlavní přednost. Ruku na srdce, nikdo se nechce dívat na váš otrávený výraz. Nikoho nezajímá, že máte špatný den. Ale co vám to udělá, když budete na lidi kolem sebe příjemní. Když se usmějete. Určitě už vám to někdy zlepšilo den - že se na vás někdo jen tak usmál a vy jste se automaticky usmáli zpět a uvažovali jste, proč to ten člověk udělal. Není hned na světě líp? Koneckonců, jsme tady v tom všichni spolu. Proč bychom si měli ten život vzájemně ztrpčovat? Nebo když nakupujete nebo něco vyřizujete - myslím, že pro ty lidi to taky není zrovna dream job, ale protivní zákazníci ho dokážou zaručeně znechutit. To, že jste se pohádali s přítelem není vina děcek, co máte dneska učit a není důvod si na nich vylívat vztek. Neříkám, že se má člověk přetvařovat. Ale pokud se vám zrovna nerozpadá svět, úsměv vás zase tolik úsilí nestojí. A pokud váš život stojí za hovno, není to důvod, abyste ho otravovali ještě někomu dalšímu. Vždycky jsem si zakládala na tom, že jsem altruista. Dělat druhým radost, pomáhat jim, starat se o ně mě naplňuje radostí. Ale vždycky jsem si myslela, že nemůžu doopravdy nějak pomoct, že nemůžu nic změnit. Jsem jen jedna a nemám velké příjmy, abych například dávala na charitu. Ale ono to není potřeba. Někdy stačí málo, aby člověk změnil svět. Udělal ho lepším místem. Alespoň svoje nejbližší okolí. Člověk nemůže vykrvácet, může ze sebe třeba dát jen málo, ale i to je někdy hodně. Stačí, že člověk vydá kousek ze sebe - své jedinečnosti, svých předností - nemusí udělat přelom ve vědě, ale kdo ví, koho můžete inspirovat? Co když někdo, komu jednou podáte ruku, se kvůli vám rozhodne nevzdát to a jít dál? Stačí málo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama