Rael. Protože dokáže probudit Vlka - vždycky. Nejprve - probuzené vzpomínky a pak - slova, jako, když se roztrhne hráz. Spousta slov, co jsem potřebovala vykřičet a předtím to nešlo. Následky možná publikuju. Možná ne.
Konkrétněji: To níž je tvorba od Rael, která mě v současnosti strašně oslovila. Je to spíš pro mě, protože se k tomu chci vracet a nechci to pokaždé znovu hledat, ale doporučuju přečíst, je to úžasné..
"Sníh nás zebe-
ale mráz prý léčí
i celé hrsti beznaděje!"
ale mráz prý léčí
i celé hrsti beznaděje!"
"Mít a chtít není totéž-
a já chtěl tebe...
Chodíme tou onou vyšlapanou stezkou
a hledáme své včera-
milovat a nenávidět je skoro totéž
- stejná slova..."
a já chtěl tebe...
Chodíme tou onou vyšlapanou stezkou
a hledáme své včera-
milovat a nenávidět je skoro totéž
- stejná slova..."
(Přátele Dokud?)
***
"Otevřel malou krabičku ze slonoviny- olivové oči se mu rozšířily vzrušením…
"Proč ho mám přijmout?"
"Z toho samého důvodu, proč ti ho dávám," odvětil a významně se ušklíbl.
Na samém dně leželo jeho srdce.
Opatrně ho vzal mezi prsty.
"Nelíbí?" zavtipkoval Havran a hrál si s lemem pláště.
"Líbí," odtušil klidně a navlékl si ho na krk…
Mezi vlkem a psem…"
"Proč ho mám přijmout?"
"Z toho samého důvodu, proč ti ho dávám," odvětil a významně se ušklíbl.
Na samém dně leželo jeho srdce.
Opatrně ho vzal mezi prsty.
"Nelíbí?" zavtipkoval Havran a hrál si s lemem pláště.
"Líbí," odtušil klidně a navlékl si ho na krk…
Mezi vlkem a psem…"
"Jsem osedlaný Vlk, ale zdivočel jsem"
"Je mi smutno."
"Po čem?"
"Po Něčem…"
"Po čem?"
"Po Něčem…"
(Jak jsem našla Vlka)
***
"Máme jeden druhého
- ne z lásky,
ale z hněvu!"
- ne z lásky,
ale z hněvu!"
"To jsi celý ty, pořád něco chceš. Pro všechno na světě- proč pořád něco chceš?"
"Protože život od nás něco chce. A jestli nebudeme dravci, ta naše víra se nám zatraceně vymstí!"
"Kam jedeme?"
"Ven!..."
"Ven!..."
"Ta naše víra- ta nás všechny rozdělí.
Nemělo by to být s velkou nadějí naopak?..."
Nemělo by to být s velkou nadějí naopak?..."
(Jedy bolest přináší)
***
"Něco nás zebe
a jiné hřeje
- ty jsi mě miloval
a já tě měl za přítele.
Tančíme v rytmu starých melodií-
Něco nás potká
a jiné míjí…
Proč se vracíš,
když trváš jen chvíli?"
a jiné hřeje
- ty jsi mě miloval
a já tě měl za přítele.
Tančíme v rytmu starých melodií-
Něco nás potká
a jiné míjí…
Proč se vracíš,
když trváš jen chvíli?"
(Zpíváno od vzpomínky)
***
"Podej mi ruku a dotkni se hloub-
čím blíž jsi
tím těžší je
se nadechnout.
Podej mi ruku a sáhni hloub-
jen hlouběji
- a najdeš mé srdce v naději,
že se zas rozední…
čím blíž jsi
tím těžší je
se nadechnout.
Podej mi ruku a sáhni hloub-
jen hlouběji
- a najdeš mé srdce v naději,
že se zas rozední…
Podej mi dlaň a srdce si nech,
najdem ho pro nás v pozdějších dnech.
Podej mi dlaň- navléknu ti prstýnek
ze stébla trávy
A až se začneš chvět-
zmokne ti na prstech…
najdem ho pro nás v pozdějších dnech.
Podej mi dlaň- navléknu ti prstýnek
ze stébla trávy
A až se začneš chvět-
zmokne ti na prstech…
Jsme dva a v lásce se stává,
že jednou bere
a po druhé dává.
Jsme spolu
i když na tisíc mil-
věřím na šťastné konce
a prstýnek ze stébla,
co mi zbyl…
že jednou bere
a po druhé dává.
Jsme spolu
i když na tisíc mil-
věřím na šťastné konce
a prstýnek ze stébla,
co mi zbyl…
Byla jsi prchlivá a já příliš pospíchal
Byla jsem vášnivá a vždy chtěla víc,
než jsi mi zrovna dal
Byl jsem hlupák, když jsem se nás bál
Byl jsi rytíř,
co se mě z lásky vzdal!...
Byla jsem vášnivá a vždy chtěla víc,
než jsi mi zrovna dal
Byl jsem hlupák, když jsem se nás bál
Byl jsi rytíř,
co se mě z lásky vzdal!...
Nic a nebo příliš málo pro nás-
Světy, které nás dělí od malých pravd!
Jsme jen příběh, co se rozpad na stránkách…
Nemáme právo být?...
… Vždyť nejsme…
A právo milovat?
Nepospíchej a stav svůj svět z malých pravd- a krotkých snad…"
Světy, které nás dělí od malých pravd!
Jsme jen příběh, co se rozpad na stránkách…
Nemáme právo být?...
… Vždyť nejsme…
A právo milovat?
Nepospíchej a stav svůj svět z malých pravd- a krotkých snad…"
(Jen příběh a kniha)
***
"Společně osedláme nebe-
ty povedeš mě
a já tebe..."
ty povedeš mě
a já tebe..."
"Život je cesta
a snění kroky."
a snění kroky."
(Kompas a střelka)
***
"I když tě mám rád,
dnes nejdu spát-
zůstal bych stát na tvém prahu
v domnění,
že se pár stébel třeba promění
v jasné znamení,
co s námi, milý příteli.
dnes nejdu spát-
zůstal bych stát na tvém prahu
v domnění,
že se pár stébel třeba promění
v jasné znamení,
co s námi, milý příteli.
Chutnáš jako bezinky-
po dešti…
vášnivě a sladce
A na okno jsi odložil kousek purpury
s jednou hrstí vanilky…
po dešti…
vášnivě a sladce
A na okno jsi odložil kousek purpury
s jednou hrstí vanilky…
Dům je plnej vůní-
a vůně plná nás…
Obemknul nás čas!
Za oknem sněží
- zvládáme stěží
jeden druhého.
Když ses sem vloudil,
měls mokrou srst
a páchls deštěm.
Chtěl jsem ti říct,
kudys šel a co tam,
pod tvým pohledem ale přestávám
myslet zřetelně.
Kdybych tě chtěl-
chtěl by jsi i ty mě?
a vůně plná nás…
Obemknul nás čas!
Za oknem sněží
- zvládáme stěží
jeden druhého.
Když ses sem vloudil,
měls mokrou srst
a páchls deštěm.
Chtěl jsem ti říct,
kudys šel a co tam,
pod tvým pohledem ale přestávám
myslet zřetelně.
Kdybych tě chtěl-
chtěl by jsi i ty mě?
Jsme jak hejno vran-
stojím opodál
Klepeš na dveře,
křičím: "Jen pojď dál!"
Tvá zmrzačená dlaň…
Máš svou smutnou tvář
a zlou notu.
Jsme jak hejno vran-
stojíš opodál,
vanilka páchne chodbou!
Máš svou smutnou tvář,
pod níž skrýváš zášť
a světla náhle zebou!
Klíč si někdo vzal
a já jsem sám!
Za oknem tvoje tvář.
Dům je plnej lstí,
dál tě nepustím-
mám svůj důvod, snad!
I když mám tě rád,
dnes půjdu spát-
sám s tou vůní hořkou.
Světla za oknem,
možná zvou tě dál-
jenže já bych tě
nikdy neustál!
Jsme dávno plní lstí…
A kdo spáchat smí,
drobné něžnosti
nebojí se přijít blíž…
stojím opodál
Klepeš na dveře,
křičím: "Jen pojď dál!"
Tvá zmrzačená dlaň…
Máš svou smutnou tvář
a zlou notu.
Jsme jak hejno vran-
stojíš opodál,
vanilka páchne chodbou!
Máš svou smutnou tvář,
pod níž skrýváš zášť
a světla náhle zebou!
Klíč si někdo vzal
a já jsem sám!
Za oknem tvoje tvář.
Dům je plnej lstí,
dál tě nepustím-
mám svůj důvod, snad!
I když mám tě rád,
dnes půjdu spát-
sám s tou vůní hořkou.
Světla za oknem,
možná zvou tě dál-
jenže já bych tě
nikdy neustál!
Jsme dávno plní lstí…
A kdo spáchat smí,
drobné něžnosti
nebojí se přijít blíž…
Dům je plnej čar,
na kterejch si stál,
když ses smál
a já tě odehnal!
Máš svou smutnou tvář,
klepem na oltář-
lásky jsem se vzdal!
Strážím hejno vran,
křičíš: "Nejsi sám!"
na kterejch si stál,
když ses smál
a já tě odehnal!
Máš svou smutnou tvář,
klepem na oltář-
lásky jsem se vzdal!
Strážím hejno vran,
křičíš: "Nejsi sám!"
Znám tvou bledou tvář
a někdo zhas.
Stojím, nejdu dál
Někdo mi tě svlík a někdo vzal!
Svět je plnej nás-
Tak pojď už spát,
trváš na pořád!
… Vanilka hoří v oknech.
Světla hasnou-
snáším tvůj dotek
a hlavu mám náhle jasnou…
Už není čas a já vnímám zas-
tebe a tvou tvář šťastnou!..."
a někdo zhas.
Stojím, nejdu dál
Někdo mi tě svlík a někdo vzal!
Svět je plnej nás-
Tak pojď už spát,
trváš na pořád!
… Vanilka hoří v oknech.
Světla hasnou-
snáším tvůj dotek
a hlavu mám náhle jasnou…
Už není čas a já vnímám zas-
tebe a tvou tvář šťastnou!..."
(Vanilka)
***
"-Ohlodané kosti-
snídám do sytostí,
co se namane,-
…Namanul ses v řeči svázané!...
S vlhkým čumákem
PŘÍTELI
S tužkou za uchem
SPISOVATELI
Jsi otřel svůj dech
o můj ret…
- Přes prsty mě klep
zármutek-!
PŘÍTELI
Chybí mi dotek tvých vět
SPISOVATELI
A tvůj svět
MILOVATELI
…náš zážitek…
snídám do sytostí,
co se namane,-
…Namanul ses v řeči svázané!...
S vlhkým čumákem
PŘÍTELI
S tužkou za uchem
SPISOVATELI
Jsi otřel svůj dech
o můj ret…
- Přes prsty mě klep
zármutek-!
PŘÍTELI
Chybí mi dotek tvých vět
SPISOVATELI
A tvůj svět
MILOVATELI
…náš zážitek…
Ohlodané kosti
a z nich krásná klec!"
a z nich krásná klec!"
(Spisovatelštnou ku milování)
***
"Fénix zazpíval: Měníme se prach….
Těch pár slov nás nezmění:
Milovat?..."
Milovat?..."
(Těch pár slov nás nezmění)
***
"blízkost prý léčí…
I když ji snášíš,
jen stěží!..."
I když ji snášíš,
jen stěží!..."
"a smutní prý přijdou do nebe…
A my do pekel-
ty pro mě-
a já pro tebe!...
Vzal sis mou duši!
ty pro mě-
a já pro tebe!...
Vzal sis mou duši!
Spi,
hlesl tiše
a ztratil srdce
- vítr jim cuchal vlasy…
Netušil jsi?
- Přikývnutí,
měl v očích strach -
z minulosti?
Z odmítnutí!
Spi,
křikl měkce
chtěl zahnat havrana pochybností…"
hlesl tiše
a ztratil srdce
- vítr jim cuchal vlasy…
Netušil jsi?
- Přikývnutí,
měl v očích strach -
z minulosti?
Z odmítnutí!
Spi,
křikl měkce
chtěl zahnat havrana pochybností…"
"Spi
řekl klidně a sklopil hlavu:
Jsi slunce,
já led-
taju!
Spím…
A už se nevrátím…"
řekl klidně a sklopil hlavu:
Jsi slunce,
já led-
taju!
Spím…
A už se nevrátím…"
"Dva kamarádi,
opřeni o kmen padlý
vzpomínají,
na staré časy:
co jsme byli?
Co jsme?
Přátelé?...
Nevíme…
A nebo-
vědět nechceme!"
"… čí je to chyba?
že jsme nedovedli-
mluvit-
mlčet-
když bylo třeba?
… Kamarádi…
…Spi…
Milenci…!
Sníme?
- Sníme,
odvětil."
že jsme nedovedli-
mluvit-
mlčet-
když bylo třeba?
… Kamarádi…
…Spi…
Milenci…!
Sníme?
- Sníme,
odvětil."
(Spi)
