Směs - všeho. Zavytí z dneška ze včerejška. Moc jsem to netřídila. Možná občas S/R.
Kdo jsme?
A kdo jsme byli?
Co jsme?
A co jsme byli?
Přátelé?
Milenci?
Nevíme.
Nebo - nechceme vědět?
Slova odvál čas
a snažíme se
zapomenout
Je to minulost!
Čas mi tě vzal
a něco mezi náma
Nedívat se dál, než do očí
a rychle zavřít víčka
a předstírat, že se to nestalo
že se nestalo
nikdy
nic
Polibek větru na popraskané rty
Zavři oči a spi!
***
Ve spánku se mi mihl stín
měl tvar havrana
a oči z ostružin
šeptal cosi o zapomenuté krvi
Napsala jsem tvé jméno
a pak znovu
a znovu
doufala jsem, že třeba časem vybledne
ale krev vždycky držela více, než inkoust
možná bych měla nechat srdce vykrvácet
pak by už nebylo čím psát
***
"Vlčku," odlovil tě někdo a nebyl to on
"Vlku!" křičíš a tvoje sny hrají na trombón
světla se rožínají a zhasínají
svět s tebou hraje falešnou hru
"Vlku.." šeptáš a svíráš si hruď
Je pozdě.
***
Každé ráno se budím stejně
a pořád je tam ta stejná stěna
stěna s neodbytně odtikávajícími hodinami
A pořád se ptáš - Ano? Ne?
Co můžeš ztratit?
Všechno.
Chtít a mít je něco úplně jiného.
***
Nechoď do lesa.
Nechoď.
Neopouštěj mě.
Víš, co se stane?
Víš, co se malým dětem v lese stane?
Znáš přece pohádku o Červené Karkulce.
Nechoď do lesa.
Nechoď.
Neopouštěj mě.
Červená čepička křičí "zrada".
Já jsem ještě malé dítě
a ty jsi příliš dospělý.
***
Mé a tvoje "dobře"
rozcestí na čtyři věty
nescházíme se v čase
dva kroky zpátky
dva roky zpět
náš svět se změnil
a najednou je "dávno"
nebo "příliš brzo"?
možná, že "jinde"..
***
Možná bychom mohli napsat dopis
(To už tu bylo!)
Začínal slovy "Havrane" a "Vlku"
máš mé srdce pověšené kolem krku
Našel jsi ho?
Nejsme spolu z lásky, ale z nenávisti
Není tu, aby nás zachránil.
Musíme se zachránit sami.
***
Slavík a Havran
Slavík - ta naivní, sebeobětující se část lásky, ten, co se nabodává na trn
Havran - ta destruktivní, sobecká část lásky, ten, co klove srdce
Klove a proto musíme zamrznout, abychom srdce ochránili nebo jsme zamrzli a proto klove, aby se dostal k srdci? Možná, že obojí a Havran, co se nevzdává.
***
Pod křídlem já
a ze strany ruka
budeme si lhát
pod záštitou Vlka
Nesnesu tě!
doteky ve tmě
ráno mě popřeš
a já popřu tebe
Co s námi, můj milý kamaráde?
Ukazuješ mi všechny hvězdy na obloze
Já žiju pro ty v tvých očích.

Kdo jsme?
A kdo jsme byli?
Co jsme?
A co jsme byli?
- to jsou strašně inspirativní otázky.. mohly by vynést na povrch něco, co je dávno schovaného..
Nedívat se dál, než do očí..
možná bych měla nechat srdce vykrvácet
pak by už nebylo čím psát
Já jsem ještě malé dítě
a ty jsi příliš dospělý.
- skoro.. bezmoc?
Mé a tvoje "dobře"
rozcestí na čtyři věty..
- to je strašně dobré..
Klove a proto musíme zamrznout, abychom srdce ochránili nebo jsme zamrzli a proto klove, aby se dostal k srdci? Možná, že obojí a Havran, co se nevzdává.
- myslím, že jsi to vystihla.. um.. potřebovala bych Havrana - z toho prvního důvodu..
Ukazuješ mi všechny hvězdy na obloze
Já žiju pro ty v tvých očích.
- zapůsobilo to na mě.. Jsem ráda, že vyješ..