close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Dvě strany mince

5. února 2014 v 14:24 | Bella |  Úvahy
Chtěla bych se dostat k tématu spokojenosti. Vezmu to troch oklikou přes různé pohledy na svět. Konkrétně jestli se člověk dívá jen na jeho světlou stránku nebo tmavou stránku. Je velmi pravděpodobné, že se do toho zamotám, tak to možná ještě rozvedu v dalších článcích.

Vyzní to divně, ale život mě naučil být optimistou. Ty věty "bude líp" atp. pro mě nejsou jen prázdné věty. Zjistila jsem, že všechno se dá zvládnout. Člověk si myslí, že je v koncích a vždycky to nějak jde. A co to vlastně znamená "nezvládnout"? Buď se psychicky zhroutíte nebo to nepřežijete. V druhém případě už vám to může být jedno. Případně to nezvládnete stylem, že ublížíte dost lidem kolem sebe, ale další z věcí, co se učím, je nebýt fatalista, takže ani to není něco, co by se nedalo spravit. A i když zničíte sebe, pořád se s tím dá něco dělat. Vždycky může být líp. Možná to zní naivně, ale to je to, díky čemu jdu dál. Dokud dýchám, budu bojovat. Nevzdávám se, ne doopravdy. A skutečně věřím tomu, že naděje umírá poslední. Pokud jde o to, že třeba neuděláte zkoušku - nemyslím si, že je to konec světa. Myslím, že k tomu fatalismu se budu muset vrátit. Každopádně, dál..
Vždycky jsem měla pocit, že existuje jen "světlo" nebo "tma" a že není dost dobře možné žít v obojím. Považovala jsem se za bytost ze tmy a zakládala jsem si na tom, že dokážu ocenit i tmu, kdežto světlo umí docenit každý. Tohle se v zásadě nezměnilo. Jen jsem zjistila, že můžu a že je stejně tak důležité, docenit i to světlo. Pořád se dokážu shlédout v docela morbidích motivech, miluju prokleté básníky a holduju černému humoru. Ale už to trochu poukazuje na to, že se jakkdyž dívám na ty "černé" věci z té pozitivní stránky. Jednak, i situace, co vypadá bledě, nemusí být za každou cenu špatná. A kdyžtak se tomu alespoň zasmějem. Snažím se na všem najít něco dobrého. Takže nezavírám oči před tím, co je v životě "špatné" - plně si to uvědomuju, jen k tomu zaujímám jiný postoj. Chci si primárně života užívat, takže se tím nechci nechat převálcovat. Nechci, aby mi to takříkajíc zkazilo den. Protože, jistě, můžu se s věcmi trápit. A klidně dlouho. Ale co z toho budu mít dobrého? Jak jsem říkala, není to o tom, že bych ty věci nebrala navědomí, nebo že by mi to bylo jedno. Jen tomu nevěnuju víc pozornosti, než si to zaslouží. Neválím se v tom bahně. Jo, občas je potřeba se v tom porochňat. Spadnout, aby se člověk zase mohl zvednout. Pobrečet si, aby se mu ulevilo. Ale nechci se v tom utopit.
Jak jsem říkala, snažím se na všem najít něco pozitivního, dívat se na život z té lepší stránky. Přijímat ho se vším, co nabízí. Ne se skepsí, ale s nadšením. Nenadávat, protože to nepomůže ani mě, ani nikomu kolem.
Vždycky jsem si myslela, že život je utrpení. Že jsme si vybrali tu těžší cestu. Ale to neznamená, že musí být horší. Že si ho nemůžeme užít. Myslela jsem si, že ta nespokojenost mě alespoň posunuje dopředu, ale nejsem si jistá, jestli chci, aby zrovna nespokojenost byla moje hnací síla. Záleží, na kterou stránku se díváte. Jistěže život bude utrpení, když se na něj tak budete dívat, ale může být taky skvělý, když se budete jen trochu snažit to vidět.
Nutno podtknout - pokud to nebylo jasné - že se snažím přijímat život i s tím "dobrým", i s tím "špatným", se vším, co nabízí. Vím, že jedno bez druhého nemůže být. Nepatřím mezi takové ty sluníčkáře, takže se nesnažím před tím "špatným" zavírat oči, být pořád jenom veselá. Uvědomuju si hodnotu i té druhé strany. Ani neprosazuju "svoji cestu" jako jedinou správnou. Určitě se něbudu snažit nikoho "převést na svoji víru" - každý má právo na svou cestu, jen - já jsem tak šťastnějí. Nemyslím si, že jsem se tak změnila, spíš se jen našla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama