Když jsme byli u toho starání se o sebe, chtěla bych se zastavit u další věci, na kterou jsem přišla.
Totiž, že jsou věci, co děláte, protože víte, že vás baví a tak nějak je potřebujete k životu. Pro mě to třeba vždycky bylo psaní, čtení, kreslení, nějaký druh tance, šerm a koně. Nazvala jsem to tzv. udržovací aktivity. Nějakým způsobem vám to dělá dobře, může to uklidňovat nebo se v nich naopak můžete vybít. Pro mě je šerm třeba úžasné vybití veškerého nashromážděného adrenalinu, potlačené agrese atp. Dřív jsem s tím měla problém - že jsem to v sobě dusila a pak to vybíjela. Teď se mi to daří měnit na nadšení, na odhodlání. Spíš tak na okraj: přišla jsem třeba na to, že ta nervozita, když se na něco těšíte a když máte z něčeho strach je dost podobná. Takže se mi povedlo, když mám z něčeho obavy, se pro to naopak nadchnout. Třeba jsem měla dělat prezentaci a vážně jsem z toho měla strach - nejistota, malá sebedůvěra a tak.. A přetvořila jsem to v touhu těm lidem něco předat, podělit se s nimi o něco, co mě baví.
Ale abych neodbíhala od tématu. Tyhle věci jsou strašně fajn. A potřebujeme je, abychom nějak fungovali, jinak nám to prostě chybí. Je to takové dobití baterek, ale jen na stálou úroveň. Nenakopne vás to doopravdy novou energií. Jo, třeba to fyzické vybití na pár dní, ale pak to potřebujete znova, že.
Od toho jsou jiné aktivity. Zjistila jsem, že je strašně super stanovit si nějaký cíl a pak ho dosáhnout. To vás neuvěřitelným způsobem nakopne do dalších aktivit. Pustit se do nějakého nového projektu. Naučit se něco nového. Ten pocit toho úspěchu, toho, že jste to zvládli, je úžasný. Ne žádné velké věci, jen něco malého - máte větší pravděpodobnost, že se vám to povede a nebudete pro změnu zklamaní. Pro mě to třeba bylo naučit se skládat origami. A vzhledem k tomu, že si chci ozdobit lustr různými origami ptáčky, tak mám pořád co dělat. A každý naučený ptáček je pro mě nový úspěch. Nebo jsem se naučila ketlovat. Důležité je, že tyhle věci dělám jen pro sebe. Protože chci, ne proto, že musím. Jistěže mám spoustu povinností, ale když si najdete čas na tyhle malé věci pro sebe, věřte mi, že se vám ty povinnosti budou hned líp dělat.

Přínosný článek.. :) Já měla (a občas asi stále mám) krizovku s udržovacími činnostmi - dřív jsem mívala pocit, že nemám dostatek aktivit, ke kterým utéct a kde se uklidnit.. Pak jsem stále vymýšlela co by se dalo a něco zkusila, na něco nesebrala odvahu. Dnes nedělám skoro nic a stejně mi vychází čas tak akorát, což si říkám, jak je možný..
Zcela souhlasím s těmi motivujícími aktivitami - já si z toho většinou dělala to, na co se těším.. Jinak se snažím sebezdokonalovat tak nějak průběžně ve svých znalostech, ale uvědomuju si, že mi chybí takové ty konečné zastávky, kdy si řeknu "Tak, tohohle jsem dosáhla, mám radost." ale že je to takový nekonečný běh.. Je to moc dobrý nápad, chtít se něco naučit - pro sebe. Znám to. Možná by mi neuškodilo si to poznamenat někam, kde to budu mít na očích, abych nezapomínala čas od času zhodnotit výsledky a být ráda, že jsem něčeho dosáhla, ne jít pořád dál bez zastavení..