Prosinec 2013

25 book challenge

30. prosince 2013 v 22:39 | Bella |  25 book challenge
Rozhodla jsem se trochu se motivovat ve čtení. Tenhle rok to bylo zoufalé, takže jsem se nechala inspirovat 50 book challenge, která je všeobecně docela známá. Vzhledem k tomu, že jsem tenhle rok přečetla jen asi 20 knih, říkala jsem si, že se nebudu přeceňovat a zkusím si zadat 25 knih, co chci v roce 2014 přečíst. Abych si udělala trochu přehled, nejspíš o každé i něco málo napíšu nebo tak, aby to bylo trochu zajímavější. Je to challenge! =D

Nejspíš je nebudu číst přesně v tomhle pořadí a možná některé vyměním, ale pro představu seznam:

Jen tak

30. prosince 2013 v 20:19 | Bella |  Výkřiky ze stínů
Objevila jsem písničku od Florence - Falling
Jen kousek textu:

I've fallen out of favour
And I've fallen from grace
Fallen out of trees
And I've fallen on my face
Fallen out of taxis
Out of windows too
Fell in your opinion
When I fell in love with you

Sometimes I wish for falling
Wish for the release
Wish for falling through the air
To give me some relief
Because falling's not the problem
When I'm falling I'm in peace
It's only when I hit the ground
It causes all the grief

Zvláštní setkání

29. prosince 2013 v 23:55 | Bella |  Zavytí do tmy
Long, tohle jsem napsala hned poté, co jsem ti odeslala odpověď na mail, takže ti to věnuju ;) Není to nic speciálního, ale je to něco..

Co přinesly Vánoce

26. prosince 2013 v 19:53 | Bella |  Deník
Takže Vánoce - letos jsme je slavili jen na třikrát. Setkání se sestřenicemi, které ještě proběhne, do toho nepočítám, protože oni nám nechali dárky u babičky a už je po svátcích, takže z toho žádnou velkou oslavu dělat nebudem. Oslava s mamkou byla fajn - miluju ty stavy, kdy se chováme jako opilí a jsme naprosto střízliví =) 25. přišel strejda a vypařil se dřív, než jsem se s ním stihla dát do řeči. A dnes jsme sfoukli otce a babičku naráz, což se ukázalo jako blbý nápad - dlouho jsem neměla žaludeční vředy..
A co jsem teda dostala: vlčí kalendář, kalendář Naše příroda, tričko s huskym, tričko s takovým šamanským potiskem, díky mamince mám doma Kvasnicovy Vlky, co přicházejí s větrem a tatínek se překonal a dostala jsem od něj fakt krásný hrnek s vlky, další hrneček (s překvapením), dál jsem dostala ledviňák z ovčí vlny, z čehož mám fakt velkou radost, ušatou buřinku, co jsem si vybrala, nějaké veselé náušnice a základní sadu na ketlování, nějakou voňavou kosmetiku a líčení, bez kterého bych se i obešla, ale co už, medovinu, fíky a ořechovou tinkturu, CD s hudbou, co už jsem 8 let neposlouchala, další šátek do sbírky šátků, co nikdy nebudu nosit, jinan dvojlaločný na řetízku (neptejte se), kovovou záložku do knížky, flešku, co nefunguje, svíčku a marmelády.
A teď konečně přichází doba, kdy se ponořím do školy až po uši a nebudu jen plavat po hladině.
Začínám se fakt těšit na Silvestra..

Náušnice potřetí

25. prosince 2013 v 15:55 | Bella |  Splácáno tlapkami
Už končím, došel mi materiál =D Ještě jsem si vyrobila jedny dřevěné. Dostala jsem peníze, takže hned jak to půjde, udělám nájezd na korálkárnu =D

EDIT: Když máte dost fantazie, zjistíte, že ještě je co vyrobit =D Ale teď už doopravdy končím.. Drobné perličky pro mamku a červené "řetízky", se kterými nevím, co budu dělat, ale chtěla jsem to zkusit =P

Náušnice podruhé

25. prosince 2013 v 13:11 | Bella |  Splácáno tlapkami
Pomalu končím, dochází mi materiál =D Ale řekněte mi, jak se kdy donutím přestat..? Jedny asi budou pro mamku, jedny si možná nechám k plesovým šatům - tohle není zrovna můj styl..

Náušnice poprvé

25. prosince 2013 v 0:20 | Bella |  Splácáno tlapkami
Tyhle jsem vyráběla pro sebe =) Nějaký ohlas na Vánoce sepíšu později.

Pro mamku

25. prosince 2013 v 0:16 | Bella |  Splácáno tlapkami
Dostala jsem k Vánocům základní sadu na ketlování a hned se vrhla na vyrábění náušnic (myslím, že mě zastaví až nedostatek materiálu =D). Tyhle jsem vyráběla pro mamku:

Veselé Vánoce

21. prosince 2013 v 13:23 | Bella |  Obrazem
Tož veselé Vánoce =)


Jsem vyráběla ^^

Tiché krá

20. prosince 2013 v 22:42 | Bella |  Na střepy rozbité já
Krá krá krá havran mi duši rozkrádá
A ač mám cíl, zas jsem rozpolcená
Chtěla bych vzlétnout
Krá - jak vrána!
padá
krví zborcená
sen se rozpadá
Není to cizinec
má luk a šípy
Krá
- sestřelená..
trefená
Tiché "krá"
nebo možná
zavrčení!
lepší než být v kleci zavřená
shodit okovy
vypustit duši z těla
letět
nedívat se zpět
neodpovídat
tiše

Krá..

Hysterie začíná

20. prosince 2013 v 19:11 | Bella |  Deník
Víte, co je skvělý pocit? Když po třech dnech usilovného hledání zdrojů pro napsání práce zjisttíte, že kdybyste si pořádně přečetli zadání, tak víte, že máte psát práci na téma z vašeho oboru ne na libovolné téma. Takže v okamžiku, kdy máte plnou složku ze všech koutů internetu vyškrábaných prací o vlcích (protože to je téma, o kterém vím, že bych byla schopná něco napsat), zjistéte, že jste bez tématu a ještě ke všemu je sice na odevzdání práce plno času, ale náhodou musíte mít už teď o víkendu sepsané zdůvodnění, proč jste si vybrali to konkrétní téma, v čem je přínosné pro váš obor, mít hotovou přesnou osnovu a sepsat zdroje i s hodnocením. Vím, že je to moje chyba a měla jsem se dřív podívat na přesné požadavky, ale to už je teď jen "kdyby" a v současné situaci se o mě malinko pokouší histerie. Zvládla jsem si už najít nové téma i se zdroji, ale pořád to znamená, že ty zdroje musím za víkend projít, abych byla schopná sestavit osnovu a zjistit, jestli jsou relevantní pro to, co chci psát. Kdybych k tomu nemusela napsat opravný test, abych nemusela jít na ústní zkoušení a opravdu se ten předmět naučit, nečetla každý den několik středověkých básní (ve středověké angličtině, doporučuju, kdybyste se nudili), abych z nich vybrala jednu, na kterou napíšu response paper a nesnažila se sehnat a načíst materiály k tématu práce do Ženských spisovatelek, které se ukázalo být obtížně zpracovatelné, protože je k němu málo zdrojů a netuším, jak o tom napíšu 2500 slov (a už nemám čas to téma měnit), tak by to možná nebyl takový problém. Ale vzhledem k tomu, že jsem zjistila, že budu mít podstatně míň času, než s kolik jsem počítala a že se už po svátcích musím začít učit, tak začínám mírně panikařit. Ono to tak o zkouškovém a s prácemi bývá vždycky a nakonec se to nějak zvládne, ale většinou to nebývá oboje naráz. Do toho příprava na Vánoce a rovnou si můžete jít hodit mašli. A vůbec nejlepší na tom je, že mi s tím absolutně nikdo nepomůže. Tak hurá do toho!

Winter

14. prosince 2013 v 0:11 | Bella |  Deník
Zrovna jsem viděla Hunger Games. Jestli si chcete připadat jakoby vás právě emocionálně vykuchali, pomalu rozřezali na kousky, zůstat v šoku a zoufalstvím se smát, tak doporučuju. Skvělý film jinak. Vážně! Ne, jako fakt dobře udělaný, dlouho mě takhle nic nedostalo.
A perfektní večer. Vůbec celý den. Dlouho jsem se necítila tak živá. Všechno je strašně divné a zoufale se nechci ponořit do zkouškového, když jsem se teď válela doma s nemocí, potřebuju pryč. Ale když jsem venku, pořád se něco děje. Všechno se pořád mění a vlastně je to úžasné. That's life, isn't it? Ne, myslím to vážně, opravdu si to užívám. Trošku mě to děsí, mám pocit, že jsem se možná zbláznila. Ale co už.

Let me give my love to you
Let me take your hand
As we walk in the dimming light
Oh darling understand
That everything, everything ends

Nic netrvá věčně. A možná je to dobře. Nakonec by to byla nuda. Nemůžu říct, že mě některé věci nemrzí. Nemůže se mě to nedotknout, když se to týká lidí kolem mě. A spousty let citových investic. A porozumění, které je prostě najednou pryč..
Ne, to je jedno, jen přivyknout nové situaci. Líbí se mi náš nekonečný alibismus: "Je mi špatně." To je jen nemoc. Jen antibiotika. Jen nevyspalost. Jen úplněk. Jen zima. Jen na to prostě nechceme myslet. Ale co? Budu se prát s větrnými mlýny? Nechám se tím převlácovat? Život jde dál. A zanechává za sebou hromadu mrtvol.

So tell me when you hear my heart stop,
You're the only who knows
Tell me when you hear my silence
There's a possibility
I wouldn't know

Změnila jsem se. Někomu to vadí, někdo je z toho nadšený, někdo mi to nevěří a někdo si toho nevšiml. Whatever. Já to cítím, poznávám to na sobě. Spousta věcí je jinak. A dochází mi, že nemůžu zpátky. Ani kdybych chtěla. Prostě to už nejde. Jednak nechci a už to ani neumím. Nejde mi to. Ne, že by to bylo něco žádoucího - být depresivní, zamlklá, nespolečenská, uzavřená, nešťastná a nespokojená. Ale spoustu věcí už si prostě tak neberu. Nesloží mě to. Nedokážu to - rochnit se v tom bahně. Nebaví mě to. Chci si život užívat. Proč bych se měla trápit.
Takže, možná to vyznívá strašně melancholicky - a já v zásadě melancholik pořád jsem, možná jsem se změnila, ale pořád jsem to já - ale vážně je mi dobře..

You know I haven't slept in weeks
You're the only thing I see
I'm a satellite heart
Lost in the dark

Sice poslouchám soundtrack z New Moonu, což nikdy není dobrý znamení - jo, ty filmy stojí za prd, ale to, že mají dobrý soudtrack se jim musí nechat - I mean: Muse, The Killers, Death Cab For Cutie...seriously? Some great music! (Jo, mluvím půlku času v angličtině, zapomínám češtinu a taťku to z nějakýho důvodu strašně sere.) Mám důvody, ne že ne, jen mě to prostě..nezastaví..
Life is great. I love you all ^^

The Doctor

7. prosince 2013 v 0:44 | Bella |  Jiných
Když si vzpomenu, jak jsem se tomu strašně bránila.. "Další seriál, co má alesoň sedm sérií, to nemůžu! Zažeru se do toho a nebudu schopná dělat nic jiného.." Odhadla jsem to správně, ale jsem za to TAK ráda =D Dalo mi to hrozně moc.. Zní to absurdně, když nad tím vlastně promrhám kus života, ale ty seriály mi dávají hrozně moc. A Doktor? Změnil můj život - bez nadsázky..
Vím, že je to fakt dlouhý článek, ale fakt stojí za přečtení ;) Jo, citáty jsou v angličtině - snad to zvládnete. Kdykoliv si můžete říct o překlad =)
Btw. Je tu sníííh! ^^ A našla jsem písničku, kterou jsem hledala snad od svého dětství - Yay!

Origami

5. prosince 2013 v 13:32 | Bella |  Splácáno tlapkami
Úplně bych zapomněla.. Dala jsem se na skládání origami =) Strašně mě to baví. Zatím toho moc neumím, ale chci se naučit víc. Tady je, co zatím zvládnu poskládat:

3 AM

5. prosince 2013 v 3:09 | Bella |  Deník
Dlouho jsem nepsala o sobě. Chtěla bych psát o sobě. Ale zjišťuju, že nevím, jak to říct. Chtěla bych to s vámi sdílet. Všechny ty věci, na které jsem přišla. To štěstí. Beru svět jaký je a i tak jsem šťastná. Protože to špatné - to je jen jedna strana. Když se začnete dívat, najednou všude vidíte i to dobré. A já se to naučila vidět. Cítím se úplná, což jsem o sobě nebyla schopná říct několik let. Srovnaná - se sebou i se světem. Je mi se sebou dobře, což jsem si nedokázala představit ani jako možné. Všechny ty věci, co jsme věděli, co jsme k nim směřovali, o které jsme se snažili, ale vždycky jsme zase spadli zpět - jakoby to najednou začalo fungovat. Stavím se k věcem racionálněji a nevidím to jako špatnou věc - dává mi to nadhled. Jsem dospělejší a zároveň jsem nikdy nebyla víc dítětem - nadšená ze světa kolem sebe. Užít si každé maličkosti. Využít každé říležitosti. Neříkám, že mi nikdy není zle a že to všechno funguje na 100%. Slabší chvilky jsou, byly a budou. Ale klíčem je nenechat se tím zdeptat. Jít dál.
Mám pocit, že jsme se vždycky báli, že vyrosteme z našich dětských snů. Že věci, kterým jsme věřili, zmizí v minulosti. Že budeme dospělí a zodpovědní a všechno to bude pryč. Myslím, že je to o tom dospět, ale nevyrůst. Zrozumět, převzít za sebe zodpovědnost, dívat se na věci reálně, ale nevyrůst ze svých dětských snů. Protože v okamžiku, kdy člověk ztratí to dítě v sobě, je konec.
Starat se o sobe. Dělat věci, co nás baví. Učit se nové věci. Zkoušet nové věci. To jsou ty páky.
Vím, že se mi to nepodaří - předat to. Protože to si každý musí zažít sám. Ono to tam všechno je, jen to potřebuje docvaknout. Dám pokoj. Ne, že by nebylo o čem mluvit. Pořád je o čem mluvit. Jsou věci, které bych potřebovala někomu říct. Ale asi kolem sebe nemám správné lidi. Čímž se nechci nikoho dotknout. Jen člověk občas potřebuje slyšet něco jiného. Nebo jinak. Zjistila jsem, že strašně záleží na tom, jak něco řeknete. Vždycky jsem si myslela, že to, že jsem hodná, je moje velká slabost. Chci z toho udělat svoji hlavní přednost. Vím, že většina lidí jsou svině. Ale vážně jim chceme oplácet stejnou mincí? Co z toho kdo bude mít dobrého..?
Potřebovala bych víc věcí. Ne, nepotřebovala. Učím se nepotřebovat. A ono je fajn, když nakonec zjistíte, že vážně nikoho nepotřebujete. Spoustu věcí nepotřebujete, obejdete se bez nich. Jen, kdybyste si měli vybrat, s nimi vám bude líp. A některé věci vypadají, že jsou prostě pryč. Ale to by byl fatalismus. Učím se nebýt fatalista. Nikdy neříkej nikdy. A myslet si, že už nepřijde nic lepšího? Jaká je pravděpodobnost..?
Asi mluvím strašně abstraktně. Něco konkrétního: Jsem nemocná. To je tak, když se snažíte přechodit nemoc a ona na vás dolehne v okamžiku, kdy se vám to nejmíň hodí. Říkala jsem něco o zodpovědnosti? Ne, určitě bych neměla v tuhle dobu sedět u blogu a psát článek. To je tak, když nemůžete spát, protože si vykašláváte plíce. Zítra jdu do školy. Musím. Bude to veselé. Zjistila jsem, že jsem o některých věcech zoufale neinformovaná a vůbec nevím, jak co bude. Miluju ten pocit.
Co taky zjišťuju, že lidé nemají rádi změny. Je tak těžké někoho tolerovat..? Občas si se svým náhledem na svět přijdu strašně osaměle..

Určitě si poslechněte Poets of the Fall.

Vzhled

5. prosince 2013 v 2:17 | Bella
Chtělo to změnu, bylo to moc černé =P Dlouho jsem uvažovala, co s tím.. Co na to říkáte? Dá se s tímhle fungovat? Mě se to líbí =)

Madness

1. prosince 2013 v 23:40 | Bella |  Jiných
Jestli neznáte, doporučuju k poslechu. Muse obecně. Dřív jsem téhle písničce moc něvěnovala pozornost, ale má něco do sebe - taková nekonvenční =)

Vlčice mrtvobledá

1. prosince 2013 v 21:38 | Bella |  Na střepy rozbité já
A možná, že mi praskne srdce
rozbije se mi na střepy v ruce
oči se zalijí slzami
a tragédie bude za námi
stanu se Hamletem
- budu tančit valčík s koštětem
zametu za sebou své činy
A možná připiju doušek viny
a bude to jen jed
jen jed..
zbledne Měsíc
a dotočí se svět
Ale jen možná
Shodím beránčí srst
zabarvenou do ruda
a budu zas Vlčicí
na kůži svlečená
polibek Havrana
mě uloží k spánku
a dál
se nebudu ptát
nebudu hádat
nebudu tápat
obleče mě jasná tma
Jen možná..

Nech mi mé iluze

1. prosince 2013 v 21:20 | Bella |  Na střepy rozbité já
Mamka mě vyloženě potěšila - najela na nějaký pozitivní přístup k životu =) (a to to poslední dobou fakt nemá jednoduché):

- "Ahoj, tulačko."
- "Hoj. Nepotěším tě - dneska se ještě někde zatoulám. Mám schůzku."
- "Co už. Dobré je, že se máš alespoň s kým sejít."

*stěžuje si, že má moc práce*
- "Hlavně, že mám nějakou práci."

"Když vylezu ráno ven, tak jsem úplně ráda, že nemáme auto a nemusím čistit zamrzlá okna."

***

Věříš na znamení?
Připadá mi to věky, co jsme věřili na Osud..

IV.

...