Takový pokus.. Nejsem si jistá, co na to řeknete.. =)
Přicházíš do mého života náhle. Jako když rozevřeš stránky knihy. Kniha má svůj příběh, někdo ji přece musel psát. Ale ty jsi na začátku a nevíš, co bude dál. Zatím se neznáme - ty a já. Můžeš si prohlédnout jen můj obal, zašustit stránkami. Nečti dopředu! Nechceš přece znát konec.. S každou otočenou stránkou se poznáme víc a víc. Máš jemné ruce, dotýkáš se mě s takovou něhou. Myslím, že jsi citlivá osoba. Občas se ti ruce trochu zatřesou, asi už toho taky máš dost za sebou. Ale stále se držíš, nevzdáváš se. S novým odhodláním pozvedneš knihu k očím. Možná je ti chladno. Toužíš po troše lidského kontaktu. Škoda, že nemůžu vzít tvé ruce do svých. Můžu tě jen těšit svým příběhem. To jsou slzy? Vřelé kapky dopadající na mé stránky. Ne, neplač! Jsi krásná, podívej se na sebe. Copak se nevidíš? Správně, setři slzy. To je v pořádku. Roztřeseně se usmíváš a snažíš se vysušit slzy z papíru. Přes vodu jsou slova trochu rozmazaná.. Obraťme list.
Dnes je ti lépe. Usmíváš se. Řekl ti už někdo, jak ti to sluší? Štěstí ti kreslí vrásky kolem očí. Zatímco listuješ, broukáš si nějakou melodii. Z každého tvého pohybu vyzařuje energie. Není nic krásnějšího, než vidět tě šťastnou. Pohled ti utíká k oknu, zašklebíš se, na stránky dopadají paprsky slunce. O čem asi sníš? Dnes nemůžeš u knihy vydržet. Stránky se zavírají s povzdechem. Kdykoliv mě odložíš, obklopí mě temno a samota.
Ale už jsme si na sebe zvykli. Pravidelně se ke mně vracíš, někdy se nemůžeš odtrhnout. Prožíváme spolu dobrodružství, strach, smutek, vzrušení, zklamání i slzy štěstí. Žijeme spolu v jiném světě. Ty se pokaždé vrátíš zpět. Někdy se ti nechce. Zkrátka musíš. A někdy trvá dlouhou dobu, než se vrátíš. Ale já čekám. Kdybys tak mohla zůstat tady.. Nikdy bychom nemuseli dojít ke konci.
Ale i já poznávám tvůj svět. Bereš mě na různá místa. Je skvělé se jen tak opřít v lese o strom a užívat si přírody. Ale i poznat, jak jsi vzdělaná, když zabloudíš mezi stránky ve škole. Hlavu vzhůru, jsi skvělá. Ztřeštěná, jak mě taháš kdoví kde. V srdci dobrodruh. Se sklonem zachraňovat svět. Ale když už je na tebe toho světa moc, jsem tu já. Mlčenlivý přítel. Nejlepší přítel. Protože tě nikdy neopustím. Ty mě můžeš opustit, nechat ležet v knihovně, bude na mě padat prach a možná na mě zapomeneš, ale já nikam nepůjdu. Nikdy. Vdechuješ mi život, tím, že čteš můj příběh. A za to tě miluju. Z celého svého inkoustového srdce.
Roztřeseně otáčíš poslední stranu. Je to tady, došli jsme na konec. Oči ti přeskakují mezi řádky. Ó, jak máš krásné oči! Prst mezi rty, vzrušením skoro nedýcháš. Už jen posledních pár slov. Kéž by to nikdy neskončilo. Chce se mi křičet: "Neopouštěj mě!". Ale tak můj příběh nenapsali. Všechny příběhy dojdou svého konce. Ještě chvíli zíráš na poslední stranu. Po tváři ti stéká slza. Když ji nemůžu setřít, třeba ji alespoň zachytím. Kniha se pomalu zaklapne. Teď to přijde - ten okamžik, kdy mě odložíš na poličku, vrátíš se ke svému životu a zapomeneš, co jsme spolu prožili. Ale možná, jen možná se tě ten příběh dotkl tak, že se jednoho dne vrátíš. Budu doufat.
