Pojď sem a kousni si
ještě pořád ti mám, co dát
proč byste mě nemohli
od kosti celou rozebrat?
Naivní Vlčice je tu k mání
pro každého směle k rozebrání
Zanechejte podpisy
na rukou, na srdci, na duši..
Slzy si vždycky najdou cestu
vypálí dráhu tvářemi
naděje padne jak listí v zimě
a srdce nadobro zamčený
Proč plakat nad ztracenými okamžiky
zítřky se stejně nevrátí
zavři oči, doufej a možná někdo
kus tvého srdce vyzvrátí..

Líbí se mi to téma.. Je to tak - vždycky si někdo přijde a vezme si kousek, odchází, nevrací..
Co zbyde nám? Hřejivý pocit sebeobětování? Ten hřeje dost studeně..
Ten konec je vražedný.