Nevím proč, až teď mi při poslechu audioknihy HP3 v angličtině došlo, že jak se Sirius smál, poté co Petr vyhodil celou ulici do povětří a jeho odváděli do Azkabanu, že to byl ten zoufalý smích. Absolutní zoufalství, kdy už mu nezbylo nic jiného. Sevřelo se mi srdce, strašně mě to zasáhlo.. Nestojí to za to, samozřejmě, ale jsem ráda, že jsem ze sebe dostala alespoň něco..
Smích a ten strašný smích
když rvali mu duši ústy ven z těla
a jen ten smích ten strašný smích,
když dopadaly střípky jeho světa
smích, ten strašný smích
záblesky světla a mrtvá těla
smích, už jen ten zoufalý smích
"Už ji nebudu potřebovat."
a jen tam stál a smál se jako blázen
jak to zní, když se ti zlomí svět?
dvanáct let, co nejde vzít zpět!
"On přece svou motorku miloval,
tak proč mi ji teď vnucoval?"
a jen smích, ten strašný smích…

- Jak to zní, když se ti zlomí svět?
Ten beznadějí šílený smích je daleko hrozivější než bolestivý nářek..