close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Deprese

18. května 2013 v 9:10 | Bella |  Na střepy rozbité já
Váhala jsem, jestli to publikovat.. Psala jsem to až později, ale vypisovala jsem se z deprese - z těch vzpomínek na ni, z toho strachu, že se to ještě někdy vrátí. Nechci to už zažít. Nikdy. Je to strašně černý. Pulzující bublina plná dehtu. Doteď mě z toho mrazí.



Padáme a je to dlouhej pád
většinou trvá celej náš život
padáme a doufáme, že nás někdo zachytí
chceme tomu věřit - možná
pouta na zápěstí
dávno rozbitý
a slzy rozpitý na polštáři
rozmazaný stíny v tváři
a prázno - celej život
možná jen říznout - hloub!
naříznout svůj svět
a nechat ho krvácet
do tmy
v ní se ztrácím celá
kolem mrtvý nahý těla
jaký má smysl se dívat
jaký má smysl se ptát
zírá na mě tvář ze zrcadla
- to jsem vážně já?
když se ptáš
můžeme nahlídnout
a jít ještě hloub
do středu bolesti
hvězdy jsou zakrytý
- mlčí, neporadí
už neslyšíš, nevidíš
spíš? možná jen spíš
a možná se nechceš probudit
jaký, že má smysl žít?
pardon, já se přeslechla
z celýho srdce si přeju,
abych ten důvod znala
a přestala se smát
jen smích
ten zoufalý smích
je všechno, co mi zbylo
další den
a další pohled do zrcadla
vidíš mě? ne, už mě nevidíš
neptej se, ne už ne
neptej se, co je správně
možná cestou zakopneš o realitu
a někdo ti rozbije čumák
neptám se proč, ptej se jak
poslední okamžiky ve smrti
vydechnout
naštěstí
nepoznávám
podléhám všem svým snahám
sejdeme se v propasti
důvody nikdo neřeší
pojď mezi nás,
je čas
dochází mi slova
dochází dech
poslední nádech
výdech
bude líp? ne?
hůř nebude
ne, tohle není začátek
to je konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama