Stopky korku v příliš trpkém víně
so confused
už nemluvíme o vině
- nemluvíme vůbec
I am so confused
kudy se dát
v temném lese plném zrad
nasadíme masku
jako všichni kolem nás
a třeba nám bude líp
třeba nám dá odpověď
na to, kdo jsme
možná, to co skrýváme
vůbec není podstatné
prošlapané tlapky
a tisíckrát protoulané noci
a ani lampy nedávají naději
prostě jsme zamrzli
v přítomnosti
a cesta nevede ani tam
ani zpět
a náš niterný svět
je uzavřen
i když jak chcem, si lžem
tak díky, díky, za tvá slova
že vím, kam se můžu schovat
proč mám strach z těch, co miluju nejvíc?
chtěla jsem čas
ale na co?
ještě víc se v sobě ztratit?
vím jen, že nic nevím
a že něco ve mně bolí
a že mám v sobě prázdno, co neumím naplnit
a lpím na minulosti
a že mi nikdy nebude líp
že část mě je strašná svině
s černým srdcem
...
jen stopy v písku
a slova v kůře
já..nevím, co hledám
ale nenacházím..
Už to takové nikdy nebude.
