Nehledejte souvislost mezi názvem článku a obsahem. I když by se tam samozřejmě dala najít - někde hodně, hodně hluboko pod povrchem. A méně povrchně - mám chuť na lékořici. Což taky odpovídá. Ale konec se záhadnýmy kecy.
Černý ptáku, zmiz
sedíš mi na srdci
roztávám,
nechci se zadusit
I když víte co? Mě to možná baví. Přišla jsem na děsně moc obvious věcí (protože "zřejmý" není dostatečně vystihující). Jakože třeba můžu být tím, kým jsem a nemusím žádnou část sebe skrývat. Protože, světe div se!, jsou lidi, co mě mají rádi i tak. Já vím, objev.
Don't you forget about me
Taky jsem zjistila, že bych fakt mohla začít dělat něco do školy. (I když jsem teď týden měla oficiální výmluvu.) Hlavně, že mám rozplánované víkendy zase až do půlky května. Jo, vážně moc fajn. Vzpomínám si, jak jsem říkala něco o tom, že bych chtěla občas o víkendu na koně. Jsem zvědavá.
Našla jsem zas smysl. V tom všem. Jakože - stačí málo. A najednou tam je. A jsem ochotná si na to vsadit. Jen věřit. Dneska jsem zas cítila Vlka a chtělo se mi výt. Byl to super víkend. Po dlouhé době jsem se dodrápala s Vlčicí =P Možná budu mít jizvy - ale jizvy vždycky na něco upomínaj. Mám strašně "mám-vás-všechny-ráda" náladu..
My house is on fire
A je to fajn. Fakt.
(Nezdá se vám to, je to článek o ničem.
Vlastně o pocitech, ale to je děsně "gay".
I když - co už =D)
Nejsem si jistá, ale možná jsem zrovna teď šťastná ^^
Byla bych ta oběť, co cítí soucit se svým vrahem..

Chtěla jsem to okomentovat kvůli té předposlední větě.. Jen, že jsem se usmála a ohřála se, i když mám teď husí kůži.. :) I kdyby to nastokrát bylo "zrovna teď".. Možná tohle jediné štěstí je skutečné.
(Ta kurzíva na konci mi cosi matně připomněla.. Přesně totéž. Přesně tak, jak to je. Ale už je to tak dávno, že to skoro není pravda..)