Čtu román o Rimbaudovi a byl tam překlad téhle básně od Verlaina. Znám ji, ale tenhle překlad mě vážně zaujal. Je to úžasně melodické..
Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.
Dýchaje tíž,
zesinám, když
orloj slyším,
vše je to tam,
ten žal, co mám,
neutiším.
I odcházím
povětřím zlým,
jehož svistem
jsem hnán sem tam
jak byl bych sám
suchým listem.
