close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Nestojím o nekonečno s hvězdami všemi, stačí mi pár krásných let někde na zemi.

27. února 2013 v 20:47 | Bella |  Deník
Potřebuju se vypsat. Je mi fuck, že to tu nikdo nečte.
Asi nezvládám.. Po většinu času se tvářím děsně nad věcí a ono mě to pak dostihne. Jenomže jak poznat věci, co jen přehlížíte, od věcí, se kterýma se nedá nic dělat? Jasně, že se učím věci neřešit, ale nikdy jsem nekašlala na to, co je důležitý. Nesnáším věci, se kterýma se nedá nic dělat. A je jich moc. Poslední dobou je toho moc. I pozitivní věci! Třeba. Ale - asi je toho moc naráz. A jak je známo - já neumím bt šťastná. Jsem akorát vyčerpaná. Stršlivě vyčerpaná. A začínám mít pocit, že na to nemám. Pořád si říkám, že to bude dobrý, že to zvládnu. Možná, že tentokrát ne a pak se budu sakra divit. Proč je všechno tak složitý..? Mám vážně problém rozeznat, co je "správně". Totiž, některý věci jsou správně, ale tak nějak jinak. Jakože to někdo řek, jakože tomu tak asi úplně nevěřím. Myslím, že to důležitý jsme někde schovali. Protože tak to prostě nejde. A proto mám pocit, že i když tohle je "správně", zrazuju tím Pravdu. Ale co na tom záleží, když se nemůžu chovat podle svých nejhlubších přesvědčení? Takhle funguje realita. Jsem zmatená. Strašlivě zmatená a nevím, co si počít. Nejspíš: Nic.
K nadpisu: Asi to mám přesně naopak. Mě když tam nahoře dávali do vínku idealismus s pesimismem, tak museli být pěkně zhulení. Člověk se může změnit tak, že ho nikdo nepozná, ale v jádru je pořád stejnej, ať se mu to líbí nebo ne..
No nic, tak zase pac a na věčný časy..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama