Únor 2013

Nestojím o nekonečno s hvězdami všemi, stačí mi pár krásných let někde na zemi.

27. února 2013 v 20:47 | Bella |  Deník
Potřebuju se vypsat. Je mi fuck, že to tu nikdo nečte.
Asi nezvládám.. Po většinu času se tvářím děsně nad věcí a ono mě to pak dostihne. Jenomže jak poznat věci, co jen přehlížíte, od věcí, se kterýma se nedá nic dělat? Jasně, že se učím věci neřešit, ale nikdy jsem nekašlala na to, co je důležitý. Nesnáším věci, se kterýma se nedá nic dělat. A je jich moc. Poslední dobou je toho moc. I pozitivní věci! Třeba. Ale - asi je toho moc naráz. A jak je známo - já neumím bt šťastná. Jsem akorát vyčerpaná. Stršlivě vyčerpaná. A začínám mít pocit, že na to nemám. Pořád si říkám, že to bude dobrý, že to zvládnu. Možná, že tentokrát ne a pak se budu sakra divit. Proč je všechno tak složitý..? Mám vážně problém rozeznat, co je "správně". Totiž, některý věci jsou správně, ale tak nějak jinak. Jakože to někdo řek, jakože tomu tak asi úplně nevěřím. Myslím, že to důležitý jsme někde schovali. Protože tak to prostě nejde. A proto mám pocit, že i když tohle je "správně", zrazuju tím Pravdu. Ale co na tom záleží, když se nemůžu chovat podle svých nejhlubších přesvědčení? Takhle funguje realita. Jsem zmatená. Strašlivě zmatená a nevím, co si počít. Nejspíš: Nic.
K nadpisu: Asi to mám přesně naopak. Mě když tam nahoře dávali do vínku idealismus s pesimismem, tak museli být pěkně zhulení. Člověk se může změnit tak, že ho nikdo nepozná, ale v jádru je pořád stejnej, ať se mu to líbí nebo ne..
No nic, tak zase pac a na věčný časy..

Co se tak změnilo - v nás?

17. února 2013 v 1:15 | Bella |  Zavytí do tmy
Opět něco staršího - veskrze optimistické.. Chtěla bych vědět, kam patřím..

Hvězdy pořád září
a tma je pořád temná
Tak co se změnilo?
Co se tak změnilo - v nás..?

Popírám lásku

17. února 2013 v 0:50 | Bella |  Zavytí do tmy
Něco staršího, co jsem našla v deníku.. Upozornění: Přetýká to city. - V klidu, už jsem zas cynická..

Naposled
nechat se schovat
v tvém něžném náručí
Necháš mě jít
i když za svobodu
mi nikdo neručí
Musíš jít vpřed,
dívat se do dáli
Snad pohled zpět
mě na prach nespálí
Je to hřích lhát?
A je hřích - milovat..?
- Popírám lásku!
- Kéž jsi spasen!

Neklid v duši

3. února 2013 v 18:10 | Bella |  Zavytí do tmy
Strávila jsem skoro týden v poklidné atmosféřě Lomu. Možná až příliš poklidné. Bouře zuřila jen pod povrchem. Až na jeden malý útěk Vlk zůstával zasunutý v hlubinách mé duše. Možná bych se potřebovala víc vyřádit, zdivočit..ale nestěžuju si. Sice si docela často říkám, jestli si vůbec s těmi lidmi mám co říct, ale ono je to spíš způsobené tím, že na Lomu prostě vypínám. Možná bych ocenila společnost méně lidí a nebo žádnou. Ale i tak to bylo příjemně komorní. A až po návratu do Brna mi vždycky dojde, jak moc je mi s těmi lidmi dobře. A stále, pořád nesnáším návraty.. a loučení..

To níže jsou různé útržky, co vznikly v průběhu (Většinou nezní moc optimisticky, i když jsem si pobyt na Lomu užila.. A opakují se tam motivy. Zjišťuju, že mě děsí, jak dokáže bolet, když vám na někom začne záležet - a mám pak tendence utíkat..):

Píseň podzimní

3. února 2013 v 17:51 | Bella |  Jiných
Čtu román o Rimbaudovi a byl tam překlad téhle básně od Verlaina. Znám ji, ale tenhle překlad mě vážně zaujal. Je to úžasně melodické..