Po hrozně dlouhé době jsem objevila jednu úžasnou písničku, co se vždycky zpívala na táboře u ohně. Pokaždé mě hrozně dostávala..
Život je jak abeceda, smysl písmen, slov a vět
někdo najde, jiný hledá, život je jak abeceda
a z té složíš celý svět.
A je ALEJ třešní z jara, alej bílá jako pára
B jsou BARVY zahrad v září, i tu kytku čeká stáří
C jsou CESTY tam a zpátky, někdy dlouhý, někdy krátký
D je DOMOV někde koutě, tam kde končí všechny poutě
E je EVA první žena pro hřích z ráje vyhoštěna
F je FALEŠ sestra zrady k ní raděj otoč zády
G jsou GESTA němá slova, za která se všechno schová
H jsou HVĚZDY co se třpytí, střepy slunce, noční kvítí
CH je CHLÉB náš z žitných lánů, skýva chudých, skýva pánů
I je INKOUST plní řádky co jsi čmáral do pohádky
J je JIZVA v duši skrytá, život jizvy nepočítá
K je KÁMEN nezestárne, jenom člověk to má marné
L je LÁSKA slabé chrání, za peníze není k mání
M je MATKA má nás ráda i když pláčeš, i když strádáš
N je NOUZE přepych střídá, často po ní chodí bída
O je OMYL to se stává, čekáš pád a příde sláva
P je PRAVDA májak v bouři nikdy oči nezamhouří
R je RADOST malé ptáče, co si jen tak žitím skáče
S je SMUTEK kreslí vrásky, často bývá z velké lásky
T je TOUHA voda živá, její pramen v každém bývá
U je ÚŽAS dětských očí nad tím, že se Země točí
V je hořká VŮNĚ hlíny, každý musí mezi stíny
Z je ZEMŘÍT a tak tedy, zet je konec abecedy
Z je ZEMŘÍT a tak teda, tady končí abeceda
Život je jak abeceda, smysl písmen, slov a vět
někdo najde, jiný hledá, život je jak abeceda
a z té složíš celý svět.

JEAN ARTHUR RIMBAUD: SAMOHLÁSKY
A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek,
já jednou vypovím váš různý vznik a druh.
A, černý korzet, plný rudých much,
jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek,
zátoka stínů, E, běl stanů, čirý vzduch,
šíp ker a bílých králů, chvění vrásek;
I, purpur, krev a smích, jenž tryská ze rtů krásek
ve hněvu, anebo kajícný bludný kruh.
U, božské vibrace, U, zeleň moří s vesly,
mír pastvin s dobytkem, mír vrásek, které kreslí
prst alchymie pilným čelům vševědů;
O, zvučná polnice, klid vesmírného vřídla,
jímž poletují planety a archandělská křídla.
- O, modrý paprsek jejího pohledu.