close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Černá voda

11. října 2012 v 22:59 | Bella |  Slova příběhu
"Lidi nemaj rádi černou.."

Chtěla jsem psát o svých pocitech. A protože se my líp vyjdřují přes Siria a Rema, zvolila jsem jednoho z nich. A protože myslím na chlad a oceán, vznikl z toho Azkaban.. Jo, já vím, že to zní hrozně bezútěšně - není to tak..



Někdy jsem viděl z okna oceán. Byl strašlivě rozlehlý. Vypadalo to, jakoby nikde nekončil. Vypadal ledově. A opuštěně. Někdy jsem na jeho vodách spatřil člun. Osamělý člun. Zmítaný vánicí. Často to vypadalo, že ho nemilosrdné vlny převrátí. Že ho mořská pěna pohltí. Rozdrtí ho vodní tříšť. Ale vydržel. Přivážel ztracené duše. Odsouzence jako já. Uvrhnuté do stavu horšího, než smrt. Oloupené o naději a holý rozum. Ty vlny vypadaly ledově. Nepřátelsky. Ale na tom nezáleželo. Tady vládl chlad. A o přátelství se třemi studenými stěnami a kovovou mříží se taky mluvit nedalo. Jediným přítelem mi byl déšť, když omyl moje slzy. Nebo hvězdy, pokud jsem je mezi potrhanými černými mraky dokázal zahlédnout. Jen díky Měsíci jsem ještě zvládl počítat dny. A přebýval jsem v psím kožichu, abych zcela nezešílel. Po nocích jsem tě volal. Z temných zákoutí. Nedokázal jsem přestat. V tom zpěvu byla naděje. Naděje, že za mořem je břeh. A že na tom břehu někde jsi ty. A tak jsem se jednou vrhl do černé vody…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama