Jaen mě asi zabije, ale Ostrava je prostě krásná - inspirativní.. (Z příjezdu do Brna mě málem kleplo..) Pár veskrze pozitivních zavytí..
A co naše malé My?
Je po něm
pošlo na otravu jedem
Jen si dloubej do starých ran
já se rozpadnout nehodlám
Zemřela moje láska
už není
už na hřbitově prší
na kamení
Věděl, že když se jí dotkne, zmizí, uteče jako plachá laň mezi stromy. Ale nedokázal té touze oddolat..
Střípky čisté radosti v tvých očích
Lidé mají smysl pro rytmus, vždyť ten nejsilnější jim celý život udává jejich srdce..
Díváš se, jen když se nedívám
Mohlo by být líp
Tomu nevěříš
Sto let přenášená Vina
je ta, co všechny trumfy svírá
Říkal jsi: "Ve válce a lásce je vše dovoleno."
Ale my si nemohli dovolit vše
Některé věci prostě nešly
Mysleli jsme, že se můžeme vrátit zpět
Ale ukázalo se, že vstup je uzavřen
A ani jeden z nás už k němu nevlastnil klíč
Toužím
nežít
stále
víc
Jakoby mi vítr chtěl něco říct
Něco důležitějšího
O kráse ticha
Kam ten svět spěje!
Nic se nezměnilo
A my čekali, že se změní všechno
A nemůžu mít víc,
než nic
Našla bych si omluvu pro vše,
jen ne pro sebe
S dotekem vše končí
a vše začíná
Hodně slz a jen pár vět
zaklelo mě v tichý svět
A zbylo nám jen čekání
čekání, kdy přijdeš
Vynořuje se tvář Vlkova
z hlubin jezera
- anebo se my noříme níž..?
Čím dál míň
čím dál míň
chci žít
Chci si jen tiše živořit
a na špíně se rozložit
Štěstí je okamžik
a leskne se v tvých očích
právě teď
dvě stopy nad obzorem
Na vejšce si člověk nevybere
- prostě se z toho posere
Může si akorát vybrat, z čeho to bude
Je to dobré. Vždy může být hůř.
Čas se nezastaví, protože si to přeješ
- dokonce ani nezpomalí
Jde stále dál s železnou vytrvalostí
A ty se mu můžeš jen přizpůsobit
Ještě můžete očekávat pár minipovídek a nějaké glosy :)
