close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Ruce pryč od Vlka!

7. září 2012 v 14:49 | Bella |  Čarodějka

(Úžasná věc, když jste hladoví a nevyspalí a chcete jen publikovat jeden článek a v půlce psaní vám padne net, fakt dokonalá..)

...aneb náš nesmrtelný alibismus...

V odpověď na komentář od Jaen u Hříchů Vlčice a komentář od Long u Holčičky a Vlka jsem se rozhodla s vámi podělit o to, co mi šlo hlavou cestou do Anglie.



Nechtěla bych, aby byly ty Hříchy nějak dezinterpretovány - šlo o to, že jsem přemýšlela nad tím, co si vlastně vyčítám, za co se viním, a měla jsem za to, že to tak máme všechny. Vím, že je to někdy nutnost a neříkám, že je to nutně špatně - někdy musíte lhát, abyste ochránili své blízké.. Asi je to jen jeden úhle pohledu a zdá se že hodně krátkozraký, takže jestli myslíte, já to klidně smažu..

V souvislosti s tím bych ale nevázala na tři "smrtelné hříchy", co zmínila Jaen. Nemůžeme tvrdit, že jsme je každá někdy nespáchala. Věčně si stěžujeme, že tu Vlk není, že ho neslýcháme výt. Ale to není tím, že by odešel. Vlk nikam neodchází. To my odcházíme od něj. A zakrýváme si uši, abychom ho neslyšely výt. Zcela dobrovolně, z touhy po světle, po normálním životě, po štěstí.. Pak jsme tam - na druhém břehu - a zjišťujeme, že to není svět pro nás. A stýská se nám po Vlčím hlase. Voláme ho. Proléváme slzy. Přitom jediné, co musíme udělat, je vrátit se na Cestu a znovu se dotknout jeho srsti. Vzdalováním se od Vlka se vzdalujeme od toho, čím jsme. Konáme ten nejtěžší hřích - hřích proti sobě. Necháváme Vlka samotného v temnotě, která nám předtím přišla tak sametová. A on se tam sám taky bojí. Potřebujem se vzájemně, je to oboustranně prospěšné pouto. Vlk je strašně sám. Všichni ho mají za bestii. Skrz nás může výt. My jsme maska, on je tvář. Ale vlastně to vypadá tak, že ho hrozně často jen využíváme a nevracíme mu nic zpět. Stále znovu a znovu ho zrazujeme, když od něj utíkáme. Ale to se nezmění. Vždy budeme toužit po světle, přesyceni temnotou. I když je naše místo tady, budeme mířit za tou sladkou vidinou. Ale odchody jsou jen od toho, abychom se mohli vrátit a navázat tam, kde jsme skončili. Nic není definitivní, permanentní. Je to Koloběh. My musíme odcházet a zraňovat a umírat a znovu se vracet a léčit si rány, probouzet se a znovu navazovat pouta držící na posledních nitkách. Nemůže to být jinak. Protože takhle je to správně. (Špatně by bylo v něčem z toho ustrnout - ať už v temnotě, nebo ve světle.)

Takže ano, 9 hříchů byla jen jedna strana černo-bílého pohledu. Protože život je krev a bolest a slzy - a hříchy, ale je i návraty a okamžiky štěstí a východ slunce. Jdeme z extrému do extrému. A uprostřed chodit neumíme..

Doufám, že jste se v tom úplně ztratili.. :P Teda spíš doufám, že to nebude nějak špatně pochopeno.. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shizukio shizukio | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 11:52 | Reagovat

Docela jsem se v tom ztrácela! :D zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama