"Ne, počkej!"
Kočka přeběhla po stole a ocasem zametla jeho plochu. Obrázek v rámečku spadl na zem s nezaměnitelným "Křach!".
"Ne, ne, ne, to ne..!"
Klekla na kolena a začala sbírat střepy. Z očí se jí koulely slzy.
"To ne, ne.."
Vzala do rukou obrázek a dlouho na něj koukala. Nemohla si to nevykládat jako znamení. Na obrázku byla ona a její maminka, která ji v dětství opustila.
Všechno se rozbije..
Převalil se přes ní záchvat breku. Přitiskla si obrázek k hrudi a potlačila nutkání zvracet, jak byl nával silný, že otřásal celým jejím tělem. I v ní se něco zlomilo. Cítila se jakoby ona byla rozbitá na střepy..
Když se konečně uklidila a setřela slzy, položila obrázek na zem a všechny střepy dala na něj, aby na ně kočky nešláply. Pak se jí oči zase začaly zalévat slzami. Lehla si na kobereček, s obrázkem před očima a plakala. Nedokázala to zastavit. Plakala a přicházely k ní všechny vzpomínky, takže plakala ještě víc. Nemohla s tím nic dělat. Nakonec zcela vyčerpaná usnula.
