close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Čaj s Múzou

4. září 2012 v 22:24 | Bella |  Vnitřní rozhovory
Neptejte se mě.. Viděla jsem to na jednom blogu, ale původně jsem nějak neměla v úmyslu se toho účastnit. Nehledejte v tom nic extra hlubokého. Vlk si cosi vyl a já jen psala..




Uvařila jsem si čaj. Z nějakého důvodu jsem ho rozlila do dvou hrnků. Ten druhý byl pro Múzu - kdyby přišla. Přišla. Ale nebyla to Múza. A byli dva. První z nich měl světlé vlasy a jantarově zlaté oči - Vlk. Druhý měl vlasy černé a oči v barvě bouřkového nebe - Havran, Černej pes. Usadili se ke stolu naproti mně. Havran se zašklebil. Vlk se napil čaje. Byl to černý s příchutí skořice. Bez cukru. Zatvářil se spokojeně.

"A kde je můj čaj?" ohradil se Sirius.

Rozpačitě jsem na něj pohlédla: "Promiň, nečekala jsem, že přijdete dva.."

"Nečekala jsi, že přijdeme spolu? No, to je mi pěkný," urazil se.

"Vlastně jsem čekala někoho jiného.."

To bylo ještě horší. Sirius si založil ruce na prsou a zaklonil se v židli tak, že jsem mu neviděla do jeho zakaboněného obličeje.

"To je v pořádku," ozval se Remy a věnoval mi jeden ze svých rozpačitých úsměvů "můžeme se přece o ten čaj podělit," otočil se na Siria se smířlivým tónem.

Sirius jen něco zabrblal.

"Koho jsi vlastně čekala?" otočil se zpět ke mně.

"No, vlastně jsem čekala na Múzu.."

"Ale jsme tu my.."

"No.."

"Mimochodem, ten čaj je moc dobrý," znovu usrkl a pohlédl koutkem oka na Siria, který trucovitě odvrátil hlavu na stranu.

"Dobře se mi o vás píše.. Píšu o vás a zároveň o sobě.."

"Jsme součástí tebe.."

"Já vím," usmála jsem se a pohlédla na Tichošlápka.

Rozhodl se zjevně, že mě vezme na milost, a posadil se normálně. Dokonce pokukoval po hrnku, jak ho Moony znovu zvedl k ústům.

"Myslím, že ses chtěla na něco zeptat.."

"Ano, ale už nevím na co.." přiznala jsem nešťastně.

"Vzpomeneš si.."

Sirius právě Remymu jemně vypáčil šálek z prstů a napil se.

"Vždyť to vůbec není sladký!"

Zasmáli jsme se.

Sirius zase brblal.

"Přijdeš na to.." slyšela jsem Vlka, jak ke mně mluví, když jsem zkoumala konečky svých prstů

"Já vím.."

"Jsi smutná.."

"Nevím, proč.." Zvedla jsem hlavu a doufala, že se mi nelesknou oči.

Moony mi opětoval ten vlčí pohled. Rozuměli jsme si. Věděl, co se odehrává v mé duši.

A mě došlo, že není ani tak důležité znát odpověď, jako zformulovat otázku. Důležitý není cíl, ale cesta. Důležité nejsou chyby, ale to, jestli se z nich poučíme..

Dopili jsme čaj.

"Půjdeme.."

"Vrátíte se?"

"My nikdy neodešli.."

Dloubnul do Siria. Bylo mi líto, že jsem si s ním víc nepopovídala, ale teď nebyl ten čas.

Sirius se taky zvedl. Podíval se na mě s částečně omluvným a částečně povzbudivým úsměvem a poplácal mě po hlavě.

"Měj se, maličká, a netrap se."

Usmála jsem se.

Zmizeli.

Přemýšlela jsem - byla ta otázka vyřčena nebo by to bylo…

-…Měl's ho vůbec rád..?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama