Aneb moje první přednáška
Měla jsem původně tento den jít jen na úvodní hodinu pro první ročníky, ale zjistila jsem, že jedna přednáška se oproti ostatním koná už v takzvaném orientačním týdnu - tedy tomto týdnu. Její přenášející nám dokonce před pár dny psal e-mail, že to bude koncipováno stylem "kdo dřív přijde, ten dřív sedne", protože původně nevypisoval omezení kapacity studentů z důvodu, že nečekal, že bude takový zájem. A zájem byl, takže nás na přednášku do sálu pro sto lidí, mělo přijít zhruba dvě stě. Takže logicky bychom se tam prostě všichni nevešli. Tudíž jsem došla k názoru, že si přivstanu a půjdu tam už o hodinu dřív a budu se učit francouzštinu, protože je už jedno, jestli se budu učit tam, nebo doma. Zrovna o tuhle přenášku jsem dost stála na to, abych se na ni nakonec nedostala, takže jsem byla vděčná svému chvilkovému prozření, kdy mě napadlo se podívat, od kdy se tahle přenáška vyučuje.
Nechtěla jsem hned první den do školy přijít jako buran, takže jsem si vzala oblečení, co jsem měla na imatrikulaci, akorát jsem vyměnila sukni za rifle, které mají svou specifickou výzdobu, připnula si liščí ohon a na tašku si přivázala koženou šňůrkou havraní a holubí peří (aby v tom bylo něco, "co mě dělá mnou"). Vzala jsem si k tomu klobouk, co jsem v pondělí dostala zpět, a nějaké slušnější boty. Chvíli jsem si na ně nemohla zvyknout, protože to nebyly ani ty šílené podpatky, co jsem měla v pondělí, ani plochá obuv, co jsem nosila celé léto.
Byla jsem jen malinko nervózní, kupodivu jsem se poprvé docela těšila. A tak nějak mi dělalo dobře, když jsem potkávala spolužáky z gymplu z nižších ročníků a říkala si, že já už jsem vysokoškolačka. Horší to bylo, když jsem vlezla na univerzitu a mezi všemi těmi protřelými vysokoškoláky si připadala, jakobych se tam připletla nějak náhodou. Učebnu jsem ale našla hned - byla prakticky tam, jak jsem byla na imatrikulaci, akorát přesně na opačné straně budovy.
Ukázalo se, že nápad jít tam dřív, mělo více lidi. Nevím, proč mám vždycky dojem, že jsem na to vyzrála. Sedla jsem si, vytáhla tyčinku, protože mi v žaludku škrundalo hlady, vzhledem k tomu, že jsem vstávala až půl hodinu před odchodem a vykašlala se na snídani. U toho jsem zjistila, že jablko se mi pomalu rozmašírovává mezi knížkami a že z mého McWrapu, co jsem si den předtím nechala od kamarádky koupit na oběd, bude asi velmi brzy McPlacka. Seděla jsem úplně na kraji té řady křesílek, co tam byly, a připadala si vedle těch lidí z nějakého důvodu, jako idiot. Takže jsem radši vytáhla učení.
Přednášející přišel půl hodiny před začátkem a pustil nás do učebny. Ukázalo se, že vypadá mnohem lépe, než na fotce v ISu, které mě den předtím zděsila, když jsem se na ni ze zvědavosti podívala, a že skutečně oplývá tím humorem, který šel cítit z jeho mailu. Když bylo 9:10, prohlásil, ať zavřeme dveře a držíme je, aby se sem už nikdo nedostal.
Překvapilo mě, že tu nebyl prakticky žádný prostor na psaní, ale asi se s tím nepočítalo, když je to promítací sál. Skončila jsem opět na kraji vedle nějakého kluka, co vypadal asi tak nadšeně jako já, takže naštěstí nejevil žádné nutkání si se mnou povídat. Za mnou se nějaký kluk s příjemným hlasem ptal vedle sedící holky, jak se může připojit k netu a nabízel všem s notebookem svou prodlužku. Nějaký Good Guy.
V první části hodiny jsme prošli prezentaci ohledně toho, co nás v těchto přednáškách čeká, a já se začala strašně těšit. Zjistili jsme, že několik hodin odpadne, ale zatím se neví, které. Přednášející se nás snažil motivovat, abychom si udělali referáty a slíbil nám Vánoční besídku. Poté jsme si udělali desetiminutovou přestávku, během které jsem zůstala sedět, kde jsem byla, a po ní jsme si promítali film, který bych nazvala nechutnou černou komedií. Jeden nevěděl, jestli se smát, nebo brečet. A protože to byl nějaký alternativní film, byl natočen tak nějak - jak to říct - dost expresívně.. Měla jsem z toho takový divný pocit. Že všichni na téhle fakultě musí být totálně vadní. Ale ne ve smyslu, že bych se mezi nimi cítila, jako mezi svými, ale alespoň, že se tam ztratím.
Ten pocit se mě držel i nadále, když jsem čekala dvě hodiny na úvodní hodinu, protože přednáška skončila ještě o půl hodiny dřív, než měla. Zjistila jsem, že nerada jím před lidmi, když jsem se konečně dostala ke svému PlackaWrapu. Venku pršelo, což sice bylo fajn během přednášky, protože se alespoň trochu pročistil vzduch, jinak bych tam asi omdlela, ale ne v okamžiku, kdy jsem se snažila učit. Zjistila jsem, že půl litrovka vody, když jsem tam prakticky trávila celý den, je opravdu málo.
Na úvodní hodině jsme se dozvěděli, jak jsme sice strašně dobří, že jsme se mezi tolika zájemci na náš obor dostali, ale že nás polovina ani neudělá bakaláře a takové další povzbudivé řeči. I tak jsem se ale ujistila, že toto je obor, který - alespoň zatím - chci studovat. Pak se nás snažili naverbovat nějaké studentské spolky, včetně divadla, s tím, že za to dostaneme kredity. Ne, že by to i bez toho nebylo zajímavé, ale já nejsem ten akční společenský typ, co se do takových věcí hrne. Mimoto mě znervózňoval jeden - mezi ostatními - normálně vypadající kluk naproti přes učebnu, co se na mě nejspíš díval, i když jsem se snažila přesvědčovat, že se dívá na všechny ty holky kolem mě a ne na mě. Takže jsem se po většinu času zarputile dívala všude jinde, jen ne dopředu.
Byla jsem ráda, že jsem mohla jet rovnou domů a že mi vyšel přestup tak, že jsem nemusela nikde čekat, protože bylo pěkně nevlídno. Cestou kolem stavby měli dělníci nějaké poznámky na můj ocas. Jediné, co je šlechtí, je, že poznali Vlčici. Doma jsem si hnedka dala teplou polívku a čaj a zasedla do křesla. Původně jsem se tam chtěla zase učit, ale skončila jsem u tupého zírání na televizi, kterou po většinu roku ani nezapnu. Našla jsem nějaký zajímavý pořad o vesmíru, ale po chvíli to na mě začalo být tak komplikované, že jsem u toho usínala. Viděla jsem nádherný západ slunce, ale byla jsem moc unavená na to, abych vstala a šla ho vyfotit. Nejspíš jsem usnula, protože pochybuju, že bych tam dokázala jen tak sedět dvě hodiny předtím, než přišel bratr. Fráninu jsem nechala na další den ráno..
