close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Jdem přes ty zdi

15. července 2012 v 22:32 | Bella |  Slova příběhu

Ještě jedna taková zvláštní záležitost - poezie v próze. Dlouho jsem takhle nepsala.. Snad Vlk.



Slova vděčnosti. S kapkou západu. Na noc se nikdo nedívá. Zavíráme oči. Koukej nebe! - Je pryč. Slavík uletěl. Proč? Zavíráme Vlka do klece. A zajišťujem ho na tři západy. Budem skákat přes ohně. Budeme výt. Zešílíme. A znova. A znova! Zdoláváš hradby. Tam to jde ještě snadno. Vrátit se zpět? Ne, my se přece nevracíme. Sleduješ lučního koníka. Závidíš mu jeho svobodu. Zapomněl jsi dýchat? Leť!


Nikdo tě přece nemůže držet. Nakreslíme na nebe souhvězdí Vlka. A budem ho opěvovat. Hrubým zpěvem drsných vlčích jazyků. Zpěvem vlkošedých bestií. Máme svůj strach. A svoje touhy. Proměnit je v činy? A planem. Plamenem potlačených vášní. Blíží se slunovrat. Co říkáš? Podpálíme snopce slámy. A budeme se dusit kouřem. A prachem spadlých hvězd. Necháme si jejich svitem splést.


Ulehnem do trávy a už se nebudem bát. Zítřků. Ani včerejška. Zatančíme si při chrastění kostí. A dunění bubnů. Uvnitř v hrudi. Samet šustí. Chytaj tě za kotníky ostružiny. Ještě nepadej! Podám ti ruku. Jsem tady. Noci ubývá. Jako rudých krůpějí na dně sklenice. Smočíme své rty - naposled. Ještě neodcházej! Zmizíme za svítání. Z úst se ti derou slova pomatených přání. Sundáme si nebe a budem v něm spolu žít. Za to to přece stojí.


Pověsíme na zeď havraní pera. A vztyčíme mohylu minulosti. Zahrabeme kosti. Jim též nesvědčí chlad. Budeme zpívat o marnosti. A vlasy si smutkem rvát. Že zemřela ta rána, pro něž bláhoví jsme žili. A v prvních paprscích slunce nuznou svou duši usoužili. Pojď, vezmeme to zadem. Budem se za ty rána prát. Vždyť za to to přece stojí. Ty zdi překonat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sense Sense | 29. července 2012 v 11:01 | Reagovat

Na noc se nikdo nedívá. Zavíráme oči. Koukej nebe! - Je pryč.

Zešílíme. A znova. A znova!

Vrátit se zpět? Ne, my se přece nevracíme.

Nikdo tě přece nemůže držet. Nakreslíme na nebe souhvězdí Vlka. A budem ho opěvovat.

Máme svůj strach. A svoje touhy.

A budeme se dusit kouřem. A prachem spadlých hvězd. Necháme si jejich svitem splést.

Chytaj tě za kotníky ostružiny. Ještě nepadej! Podám ti ruku. Jsem tady.
Ještě neodcházej! Zmizíme za svítání. Z úst se ti derou slova pomatených přání. Sundáme si nebe a budem v něm spolu žít. Za to to přece stojí.

Pojď, vezmeme to zadem. Budem se za ty rána prát. Vždyť za to to přece stojí. Ty zdi překonat.

- Koukám, že je to skoro všechno. Je to neskutečné.. Tohle se mi prostě líbí. A nějak zvláštně to znám..

2 Bella Bella | Web | 30. července 2012 v 20:28 | Reagovat

No, páni.. díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama