Červenec 2012

Jsi navždy zodpovědný za to, co k sobě připoutáš

31. července 2012 v 12:12 | Bella |  Slova příběhu
Remus a Sirius jako malí kluci. Nejspíš je to AU. Mám hrozně zvláštní náladu. A děti jsou svým způsobem hrozně milý.. Je to stylizovaný jako Malý princ, některý věty jsou z toho, některý věci trochu upravený. Je to ten divný styl psaní. No, divný - Vlkův - nechala jsem mu zas jednou prostor.

Minulost

31. července 2012 v 1:13 | Bella |  Deník
so lost
- snažíme se vrátit..

Má vlastní slova. Totiž. Došla jsem k tomu, že jsem vlastně uspěla. Mám všechno, co jsem chtěla. Beru si věci víc s nadhledem. Spousty věcí vůbec neřeším. Lépe zvládám stres. Netopím se v depresích. Jsem optimističtější. Sebevědomější. Otevřenější. Společenštější. Dostala jsem se na školu. Máme krásnej byt...Ale já prostě nejem spokojená..

Snažím se smířit s tím, že na změnách není nic špatnýho. Snažím se smířit s přítomností. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem za sebou nechala spousty věcí, co už se nevrátí. Že jsem něco ztratila. A vlastně mi strašně chybí to, jak to bývalo.. Jsem asi nakonec hrozně konzervativní. Nesnáším na sobě, jak se pro něco nadchnu, načnu spousty věcí a nic nedokončím. U ničeho nezůstanu. Vlastně letím, kam mě vítr vane. Mám plachty, ale ne kormidlo. Svůj život neřídím. Někdy se tou nejistotou nechám unášet a opájím se tím údajným pocitem svobody, ale někdy, přecejen někdy bych chtěla vzít život do vlastních rukou. Chtěla bych něco umět. V něčem být dobrá. Vynikat. Být užitečná. A samostatná. Nebýt příteží. Chtěla bych být svým vlastním pánem. Mít smysl..

Vlastně - zas - nevím, kdo jsem. Věci, co mě určují, jakoby se časem vytráceli - kvůli mé přelétavosti. Prakticky mě nic nebaví. Že štěstí je v pohybu? Nemám pocit, že bych se vyvíjela k lepšímu, spíš, že to se mnou jde od desíti k pěti. Jsem takovej zoufalec. Jsem schopná přežít v lidském světě. Ano. Ale kde je Vlk..? Poslední dobou je všechno strašně šedivé..

Ten článek ignorujte, asi mi není dobře..

"Třeba se probereš."
Za půl hodiny, týden, půl roku..
"Musíš věřit."

Strach

30. července 2012 v 21:49 | Bella |  Výkřiky ze stínů
Jsem přestěhovaná. Už mám net. Mám divnou náladu. Je to divný..

Pravda

30. července 2012 v 21:35 | Bella |  Výkřiky ze stínů
Zoufalství..?


Into the west

17. července 2012 v 19:02 | Bella |  Jiných
Nostalgie.. Slzí mi oči.. Nejkrásnější písnička.. Cpu se čokoládou.. To počasí musí skončit.


Rána v trávě

16. července 2012 v 22:36 | Bella |  Jiných
Já si nemohla pomoct >,< Moje oblíbená folkovka. Je na ni ta správná doba. A ta studánečka je prostě úžasná..

Jdem přes ty zdi

15. července 2012 v 22:32 | Bella |  Slova příběhu

Ještě jedna taková zvláštní záležitost - poezie v próze. Dlouho jsem takhle nepsala.. Snad Vlk.

Svítání zhouby

15. července 2012 v 21:49 | Bella |  Slova příběhu
Museli jsme se ztratit,
abychom nalezli to,
co nelze najít
co si ostatní jen myslí,
že nalezli
přidat se k mrtvým, abychom znovu dosáhli čistoty
ve špíně a bolesti
se zrodilo něco,
co svět dávno zatratil
co ostatní zapomněli žít
pro co my jsme museli
své životy položit
pro co naše duše zemřely zaživa
z popela se naše srdce v utrpení zrodila
a našich slz
za teskného svítání
pohádky nemaj konce
naše konce jsou neznámý
Budeme žít dokud můžem
dýchat dokud to půjde
dokud to lze sptřit
a pro tu myšlenku se obětovat
dokud můžeme zpívat
a dokud je se kam schovat
zítřky vždycky choděj ve dvou
a každý ráno je temnější
než to včerejší
když mi řekneš, já půjdu s tebou
zůstat se tady nesluší
společně vzbudíme ta rána
pošleme duše do pekel
protože číše s jedem
ta už přetekla
máme svá přání
vyřknem je na útesu touhy
společně vyjedem vstříc úsvitu
bouři osudu
svítání zhouby

Usadím se na dně

15. července 2012 v 21:43 | Bella |  Výkřiky ze stínů
Osladím si kávu
zas o trochu víc
jak osamělej vlk
vyju na měsíc
zpívám svý teskný blues
a přeskakuje mi hlas
ne, já nejsem smutná
ale dejte mi čas
vyhrabat se ze splínu
pak budu mít zas život za kamaráda
usazuju se jak logr na dně (šálku)
kde zůstávám tak ráda

Sám

15. července 2012 v 21:42 | Bella |  Výkřiky ze stínů
Zase prší
a mě stojí slzy v očích
padá na mě divnej chlad
možná že mám strach
asi strach
topím se v temnotách
nedokážu už v sobě probudit smích
i v ozvěnách ve spánku už ztich
prázdnota hlubiny nikdy neumírá
a že jsem si myslela, že můžu být jiná?
svůj osud si píšem každý sám
Sám - přesně tak ho napsanej mám

Za co budem bojovat, když už nebude o co stát?

15. července 2012 v 21:41 | Bella |  Slova příběhu
Se sliby minulosti
odeberem se do věčnosti
na hrob sedmikrásek
svá těla pokládat
nadějí ukolébáni
věčně spát

Co se nám to stalo?

15. července 2012 v 21:37 | Bella |  Slova příběhu
Je to takový divný, ale říkala jsem si, že kdybych nechtěla publikovat vypisovačky, tak z toho asi nepublikuju nic, takže to pro jistotu publikuju všechno, uhm.

Kam své tělo složit mám

15. července 2012 v 21:33 | Bella |  Na střepy rozbité já
Připadám si stará stovky let
jakobych už dávno měla opustit tenhle svět
a ne se stále proti proudu snažit tlačit svůj prám
v očích střepy dálek mám
a stále hledám
hledám kam
své tělo složit mám

Jeden z těch lepších dní

15. července 2012 v 21:32 | Bella |  Na střepy rozbité já
Jeden z těch lepších dní
když nezbývá ti nic, než jít
zas dál
nedívat se za sebe
jen vpřed
a ještě naposled
se nadechnout
Jeden z těch lepších dní,
co může být klidně poslední
když dochází ti dech
a tíží tě úděl na bedrech
Jeden z těch lepších dní
kdy není o co stát
kdy si říkáš,
že tě má zas Osud hrozně rád
a hází ti klacky pod nohy
protože přece
"Co tě nezabije,
to tě posílí.."

Divný červenec

15. července 2012 v 21:31 | Bella |  Deník
Víte, jak jsem říkala, že nenávidím červen? Asi začínám nesnášet i červenec.. Na chatě to bylo skvělý, ale - možná za to může chalupa - teď mě chytají nálady, který mě většinou chytají na chalupě v srpnu a je to na zabití.. Něco jak červen, aale jiný kalibr.. Nenávidím ty stavy.. Ještě se párkrát za týden pohádat s otcem a poslouchat, jak se hádá s babičkou - lahoda.. Mno, ehm. Mám závaly tvorby, takže vás postupně zahltím :P Strašně se těším na Keltskou noc. Ale fakt strašně. Ani nevím, proč tak moc. Ale hrozně my chybí ta atmosféra, všechno.. Možná je to tím, jak jsem teď nikde nejezdila.. Začínám se bát, co se stane, když se tak těším - většinou se pak něco posere, uhm..

P.S.: Je toho moc.. Nakonec jsme se to rozhodla publikovat téměř všechno, i když kvalitní je z toho asi jen jedno.. Omlouvám se, za zahlcování vašich výpisů, teď o mě stejně zas pravděpodobně dlouho neuslyšíte..

Pár vět..

"Umírání si stojí za to prožít."

We are going straight to hell, but we are going there together.

"Všude dobře, nejhůř doma." (Ta věta nepatří mě. Ne, že bych se tak cítila, ale skoro si tak připadám, jak teď pořád někde jsem a do toho se zase stěhujem.. :D)

Řekni mi to kouzlo, to prokletí

8. července 2012 v 0:44 | Bella
Chtěla jsem psát. Vznikla šílené depresivní patetická slátanina na téma MAP.. Ne, nevím, kde se to ve mně bere.. Splácala jsem dohromady několik nápadů, takže je to samozřejmě úplně debilní.. A ukradla jsem Jaen Kouzlo od Silent Hillu a k tomu všemu jsem z toho uplatlala songfic. Takže tak. Stejně neodolám a udělám si reklamu :P

Havraní láska

6. července 2012 v 23:17 | Bella |  Zavytí do tmy
Jedna úžasně optimistická básnička z chaty než zase zmizím..

Zítra budem spát
v rakvích stlučenejch z tupejch hlav
lásko, osud nám určil jen krátkej čas
jestli se chceš smát
já budu jen krákat
nerozumíš mým slovům
zítra spolu ulehnem
- a už nikdy znovu