Jen takové střípky, není to ani příběh.. Inspirováno filmem Orel deváté legie (The Eagle). Je to krásný film, sám o sobě, ale nebyla bych to já, abych mezi dvěma hlavími hrdiny něco nespatřovala (a náhodou v tom nejsem sama, prý i herci o tom spekulovali :D). Takže jsem měla strašné nutkání něco napsat.. Není to nic velkolepého, slash ze starého Říma asi hned tak nenapíšu :D
Hleděl jsem ti zpříma do očí.
Držel jsi mě, když mi řezali do nohy.
Staral ses o mě.
Nikdy jsi mě neopustil.
Byl jsi tu pro mě.
"Copak to nechápeš? Jsem jen otrok!"
"Můžeš si s ním dělat cokoliv se ti zlíbí."
Já tě nikdy nevnímal jako otroka.
Byl jsi můj přítel.
Nikdy jsem nelitoval, že jsem ti zachránil život.
V jiném životě, možná, bychom mohli být spolu - jinak, doopravdy.
Ale voják má zakázány city.
A ty jsi otrok, ne můj přítel.
Nenávidíš mě.
Mohl jsem ti nakázat, co jsem chtěl..
Přál jsem si, aby to bylo opravdové.
Abych ti to nemusel přikazovat.
Bál jsem se, jak vypadám v tvých očích.
Čekal jsem, že mě opustíš, jakmile budeš mít příležitost.
Ale ty jsi zůstal.
To jediné, co jsem pro tebe mohl udělat, bylo dát ti svobodu.
Vrátil ses.
A zůstal jsi se mnou.
A nebyl to jen sen..


To je hluboký.. mám pocit, jako by se mi z toho chtělo brečet. Ještě k tomu poslouchám takovou smutnou písničku...