Taky taková spontánní věc.. Vznikla, když jsem seděla nad Líšeňským lomem..
Stála jsem na vrcholku a dívala se dolů
tam dolů na holou zem
nechtěla jsem tam přistát
jen se proletět
a na chvíli zhasnout svět
skočit a v pádu roztáhnout ruce
s větrem
křičet, vypustit všechnu bolest
(a ta slova...!)

Pekné :)