Jeden z kousků, co bych mohla zařadit do NS, i když to asi už nikdy nedopíšu, ale říkala jsem si, proč už to nepublikovat že.. Zjistila jsem, že mě baví psát tyhle "záhrobní romance".. Nehledejte tam nic moc hlubokomyslného.. Začátek ej z pohledu Rema.
Sirius se rozvaloval v křesle v jeho novém domě, který s Tonksovou sdíleli, jakoby se nechumelilo. Venku pršelo a na podlaze se skvěly zabahněné psí šlápoty. V rukách si přehazoval soškou, kterou před chvílí sebral z krbové římsy. Tvářil se zakaboněně, ale stále vypadal tak okázale. Sebejistě a nezaujatě. Nemohl uvěřit tomu, že po tolika letech, a přestože byl šťastně ženatý s Tonksovou, Sirius stále vládl jeho srdci..
"Tak co máš za problém?"
"Já? Já nemám žádný problém. A ty zjevně taky ne.." Zaujatě si prohlížel sošku. "Ostatně, nevypadá to, že bych ti nějak scházel.." Položil ji zpět na krbovou římsu a upřel zakaboněný pohled na Rema.
"O čem to meleš?" Remus proti němu stál s rukama založenýma a také se kabonil.
"S Tonksovou se zdáte být až nadmíru šťastní. Jsem rád, že už ti nezavazím," poznamenal Sirius uštěpačně.
"O co ti jde?" zasyčel Remus, naklonil se k Siriovi a ruce položil na opěrku křesla.
Sirius se zamračil a shodil nohy z křesla dolů.
Remus na něj zaútočil rozčileným šepotem: "Dělám to, co jsi chtěl. Řekl jsi, že nemůžeme být spolu. Žiju svůj vlastní život."
Sirius pokrčil rameny. "Nemyslel jsem, že to přijmeš tak snadno.."
"Snadno?" Do Remova hlasu se vkradl střípek hysterie, prudce se zvedl.
"Myslel jsem, že budem vždycky spolu. Tak, jak jsi to říkal. Věřil jsem tomu! To ty jsi přišel s tím, že to nejde."
"Chtěl jsem tě chránit.."
Remus si odfrkl. "Kdybys mě měl trochu rád, byl bys šťastný za mě."
"Takhle jsem to nechtěl.."
"Na to je už pozdě, nemyslíš?" Znovu založil ruce a otočil se ke krbu, snažil se skrýt stopy slz v hlase.
Sirius se neslyšně zvedl z pohovky a zezadu ho objal. "Chybíš mi."
"Nech toho!" Odstrčil ho.
Otočil se a zjistil, že čelí Siriovu ublíženému psímu pohledu.
"Nejde to."
Prošel kolem něj a nechal tam kamaráda stát opuštěného uprostřed obýváku.
***
"Reme? Reme..?"
Zamžikal a promnul si oči. Zjistil, že nejspíš usnul v křesle u krbu. Bylo příjemně teplo a v rukou něco svíral. Zjistil, že je to psí soška, kterou měli postavenou na krbové římse. Rozhlédl se. Nad ním stála Tonková a tvářila se starostlivě. Podlaha byla čistá, žádné zablácené psí šlápoty. Sirius už byl dva roky po smrti..
