Duben 2012

Ta technika

30. dubna 2012 v 12:44 | Bella |  Deník
Skvělý, skvlěý, skvělý..!
Já a technika asi fakt nejdem dohromady..
Ke 14. narozeninám jsem dostala notebook. Byl určen k tomu, abych mohla psát povídky, takže žádná extra grafická karta ani moc místa. Brzo se mi povedlo zlomit obrazovku, takže v rohu mám úžasný vylitý flek. Ale s tím by se dalo žít.
Minulý rok jsem od taťky dostala netbook. Nepotřebovala jsem ho, ale ten velký se nedal nosit do školy na zápisky, tak alespoň k tomuhle byl dobrý (přestože na něm nebyl ani word).
Prvně se podělal netbook. Nějak mu křuply panty v obrazovce a nefungoval touchpad. Bylo potřeba vyměnit nějaké kabely, protože byly úplně nadranc. Měsíc jsem byla bez něj. Teď je doma a nejede na něm net -.- Fajn, pořád mám ten druhý.
Pak se mi vymazal přenosný harddisk. Myslím, že to nepotřebuje komentář..
Teď před maturou často používám net, takže jsem hodně na notebooku (a z netbooku si pouštím hudbu a mám na něm většinu věcí - jak pako..). Naprosto normálně jsem zavírala obrazovku a co se nestane? Křup! Bylo tam něco naprasknutého už od té doby jak se mi podařilo zlomit obrazovku, ale teď to už nejde ani pořádně zavřít ani otevřít a obrazovka se mi vylívá ze všech stran.. Úžasný.. Takže tohle je pravděpodobně jeden z posledních článků, co odsud píšu. Možná půjdu občas na bráchův comp, ale stačí mi, že si k němu musím chodit tisknout.


Nasrala jsem se a řekla jsem, že za maturitu chci něco nového - velikostně tak něco mezi těmi dvěma, protože na vejšku to asi bude potřeba. A hlavně funkčního! S alespoň nějakým prostorem a nějakou slušnější grafárnou, aby to něco utáhlo..
Jen doufám, že taťka bude vstřícný, k informaci, že mi křupl notebook se staví jaksi laxně..
Chjo, bože můj!
Asi zdechnu -.-

Osika

29. dubna 2012 v 18:17 | Bella |  Deník
Venku strašně fučí. Ale nevadí mi to. Je v tom něco živýho. A díky tomu se dá přežít i to vedro.
Měla bych se učit. Samozřejmě. Ale nějak nedokážu stresovat. Zní to divně, ale mám pocit, že tohle je důležitější.
Asi je to tím počasím. Prostě byl čas. Začala jsem číst Osiku.
Myslím, že je to ten Střípek, co mi chyběl. Nějak to najednou všechno dává smysl. Všechno to souvisí.
Vlk v nás a Počátek a Fontána a Butterfly effect a Once upon a time a Nekonečný příběh a Jeho temné esence a Narnie... Minulý životy a sny, osud a snaha něco změnit.
Začínám mít dojem, že bych neměla chtít nic měnit. A začínám mít jistotu, že se všechno děje teď - minulost, budoucnost, protínaj se v přítomnosti. Všechno to probíhá současně. Nekonečně možných příběhů a neokonečně možných světů.
Ale pořád mi něco uniká. Pořád nechápu ten smysl. A proč teda a co mám dělat..?
Je to strašně relativní. A strašně neodvratný. Smrt začíná dávat smysl. Chtít ovládat vlastní osud je nemyslitelné.
Kolo se točí. Pomalu, ale přece. A strašlivě vytrvale. A tikaj hodiny.
Nevím, co to melu. Myslím, že jsem úplně mimo. Stejně jako jsem byla tehdy u Once upon a time.
Je to dotyk věčnosti. Strašně povědomý. A v zádech prázdnota a šílenej strach.
Jen do toho prostě hledím a těčou mi slzy z očí. A všechno je v tom tak strašně známý. Někdy mám dojem, že fakt čtu o sobě. Někde, někdy, v jiným životě a jiným světě. Ale smysl toho všeho..?
Myslím, že se nechci dočíst ke konci...

Tak jo, dočetla jsem to. Hrozně ráda bych řekla, že jsem to pochopila a konec mě vnitřně uspokojil, ale.. Zbyl mi jen prázdnej pocit beznaděje, determinovanosti a šílenej zmatek. Ale nemůžu čekat, že všechno pochopím. Myslím, že světlo je až na konci. Ale bylo tam toho dost, dost na to, abych si poskládala další kousky mozaiky. A svým způsobem to bylo krásný. Svým způsobem pořád někde na Západě hoří hvězda naděje.. Vlastně píšem svý vlastní příběhy - tam někde v jiným možným světě..

Maturita - univerzální omluva pro všechno

28. dubna 2012 v 15:59 | Bella |  Deník
Dneska jsem se probudila se slzama v očích. Krásný sny.. Je to se mnou čím dál lepší, haha.. Už aby to bylo za námi.. Lituju ty, co se mnou musí přicházet do kontaktu. Dneska jsem prohlásila, že se asi odstěhuju - jako jo, lezou mi všichni na nervy, ale hlavně si uvědomuju, jak protivná jsem a to musí fakt stát za to. Po druhém dnu učení jsem usla, jsem zvědavá, jak to budu zvládat ty tři týdny.. Uhm.. No, uvidíme.. Tak se zas mějte.
Btw. Jak jste si možná všimli - nepíšu. Nejdou mi vyjadřovat pocity - ani slovně.. Budu doufat, že to po maturitě přejde.. Jediné co, tak se mi nějak daří ventilovat přes ty dva. Mám další vypisovačku, ale myslím, že ji nepřidám, ha. Už je jich tu zas moc..

Proč jsme byli my (S/R)

26. dubna 2012 v 23:32 | Bella

Náš vztah byl založen na hlubokém přátelství, důvěře, toleranci a úctě. Možná to zní směšně vzhledem k tomu, jak často jsme byli na nože. A taky proto, že kluci nevynechali jedinou příležitost si ze mě utahovat. Ale vždycky jsem věděl, že to nemyslí zle. A pokud jsme se někdy pohádali, tak jsme se usmířili. Naše přátelství bylo trvalé.

To něco navíc, co se tam vkradlo ani nevím kdy a ani nevím odkud, z toho nedělalo vztah. Byli jsme přátelé. A že jsme někdy dělali ty divné věci, to na tom nic neměnilo. Mohli bychom být romantičtí a říct, že to vycházelo z lásky (což jsme taky tvrdili). A nebo říct, že to vycházelo z potřeby. Ovšem, nabízí se otázka, proč bych to musel být zrovna já. Kdyby šlo čistě jen o potřebu, mohl si najít kohokoliv jiného. S tím by on problém neměl. Myslím, že jsem to musel být já, stejně jako pro mě to musel být on.

I když jsem se tomu zpočátku bránil, vyhovoval mi náš vztah tak, jak byl. Byly jsme v podstatě svobodný bytosti. Nebo se tak alespoň tvářili. (Pokud šlo o mě, já bez něj nemohl ani dýchat.) Ale nebyl mezi námi žádný závazek. Byli jsme spolu jen proto, že jsme chtěli. Prostě to tak nějak vyplynulo a my se tomu nebránili. Dalo by se říct, že to bylo strašně čisté. A proto jsem chtěl, aby to tak zůstalo. Nedokázal jsem si představit, že bych se Siriem chodil nebo tak něco. Že by to bylo oficiální.

Nebyl to vztah. Vztah pro mě vždycky bylo něco, co je napořád. A já vždycky věděl, že tohle napořád není…

Current feeling

22. dubna 2012 v 20:43 | Bella |  Deník
Feels like dying all the time...

(S/R) Výkřiky

21. dubna 2012 v 0:16 | Bella
Starší věci..

Křehká slova

Naštvalo mě, jak zacházel s naším křehkým "Miluji tě."
Pošlapal ho. Znehodnotil.
Říkal to pokaždé, když chtěl umlčet naši hádku.
Když se chtěl zbavit mých otázek, kde zase byl.
Když se snažil z něčeho vymluvit.
Říkal miluji tě, když si mě bral proti mé vůli.
Stala se z toho fráze. Bez významu.
Bez hloubky.
A časem nás opustila i ta láska.
Možná se jen snažil ujistit, že tam ještě je.
Možná tam už vůbec nebyla a my se jen snažili navázat, kde jsme byli, i když jsme věděli, že už v tom nic není.
Jeho "Miluji tě." hrozně bolelo.
Právě proto, že už nebylo..

Přímočarost

Jeho přímočarost mě odzbrojovala.
Jak se dokázal jen tak z ničeho nic zjevit a vyrazit mi dech.
Nikdy si moc nebral servítky. Ani co se týkalo mě.
Obdivoval jsem to.
A zároveň mi to šlo strašně na nervy.

Belief makes things real

14. dubna 2012 v 17:40 | Bella |  Slova příběhu
Dívala jsem se na Once upon a time - je to sice anglicky, takže občas nerozumím, ale je to úžasný seriál.. Tak nějak se to všechno semlelo - možná by se dal napsat i příběh.. Ale zatím vznikla jen báseň, tak přidávám :) Pochopíte..

Kdybys tu byl (S/R)

14. dubna 2012 v 14:38 | Bella
Jeden z kousků, co bych mohla zařadit do NS, i když to asi už nikdy nedopíšu, ale říkala jsem si, proč už to nepublikovat že.. Zjistila jsem, že mě baví psát tyhle "záhrobní romance".. Nehledejte tam nic moc hlubokomyslného.. Začátek ej z pohledu Rema.

Circle

9. dubna 2012 v 11:51 | Bella |  Jiných
Slipknot - Circle