Uhm, nevím, co jsem to měla za záchvat sentimentální rádoby-nostalgie.. Je to zase takový to Removo co by, kdyby Sirius neumřel a všechno bylo jinak.. Samotné mi teď přijde, že na konci to zní jako osten výčitky - že umřel.. Uchm.. Váhala jsem, jestli to vůbec publikovat, ale tak co už.. Alespoň tu něco přibyde..
Víš, tak mě napadlo, co by mohlo být, kdyby bylo všechno jinak. Nemohli bychom být spolu a šťastní, tak bychom alespoň byli šťastní každý sám. Měli bychom manželky a založily rodiny a naše děti by si spolu chodily hrát. A my bychom chodili na pivo po dlouhém pracovním týdnu postěžovat si na život v chomoutu. nebo bychom se sešli v neděli odpoledne u čaje a bábovky rozvalení v křeslech u krbu a vyměňovali si s drobným chápavým úsměvem přes hlavy našich dětí pohledy plné porozumění, soucitu a sounáležitosti. A byly bychom šťatsní s kapkou melancholie, jako jedna velká rodina, protože já bych určitě skončil s Dorou. A ty by sis jako Tichošlápek hrál s dětmi, určitě by byly nadšené. Jen nevím, jak dlouho bys vydržel jejich valchování a muchlování. Až by nás to zcela vyčerpalo, šli bychom kouřit na balkón, večer, když už je chladno, tiše vrčeli a stěžovali si, ale uvnitř bychom věděli, že je to v pořádku, že právě takhle to má být. Pozorovali bychom hvězdy a světla aut a bylo by to trochu smutný, ale smutek bychom spláchli ohnivou whiskey. A svý děti bys naučil hledat na obloze Siria a Velkej vůz a byla by za tím hromada nostalgie. Možná by sis povzdechl a oni by se tě ptali, co se děje, ale ty bys jen se záhadným úsměvem zavrtěl hlavou a zadíval se na nebe. Víš, že když se někde usmíváš na hvězdy, pohled na ně mě vždycky potěší. Jsem si jistej, že ses na ně vždycky díval... Ale určitě bychom naše děti neochudili o historky z našeho pobertovského života. taky bysme chodili hrát famfrpál a dívali se na zápasy. Určitě bychom měli syny a byla by to stejná kvítka jako kdysi my. Ze školy by nám věčně přicházely sovy se stížnostmi, co zase provedli. A my bychom se jen chápavě pousmáli. Ale vychovávat bysme je museli. Pro mě by to nebyl problém. Doufám, že ty bys byl schopen najít si nějakou rozumnou ženu, která by tě zkrotila. Že by ses dokázal usadit a ocenit rodinný krb. Že to říkám zrovna já. My jsme prostě ty toulavý psiska. Když bychom toho už měli dost, šli bychom do lesa. Utéct od toho všeho a užít si chviličku svobody. Zase jako Moony a Tichošlap. Každý měsíc bychom znovu zdivočeli a byli to zas my. Jako tenkrát. Čisté nevinné přátelství psa a vlka. Tak by to bylo napořád. Musel bys mě hlídat, tak jako já bych hlídal tebe jako člověka. A představ si, že by tu byl i James a Lily. Naše děti by se možná znaly s Harrym. Možná by se s ním i vídali ve škole. Kdybyste neumřeli, Tichošlápku, všechno by bylo jinak...
