Nikdy jsem zcela nechápala, co myslela Estésová "staráním se o kosti"..
Došlo mi to až dneska (a celkem tvrdě), když jsem nechala u kamaráda svůj harddisk..
Já vím, zní to jako prkotina.
Ale mám tam fakt všechno.
Věci, co mi fakt není příjemný, aby se v nich někdo hrabal.
Cítím se odhalená až na kosti, strašlivě zranitelná..
Vím, že je to můj problém.
Ale právě to mě tak štve - že si nejsem schopná dát pozor na svoje věci.
Na tak osobní věci..
Je to jakoby mi někdo četl deník..
Mám problém s důvěrou k lidem.
Nečekám od nich nic hezkýho.
Jo, blbej přístup.
Ale jestli mou důvěru zklame, asi to hodně dlouho nepřekousnu.
Nezbývá než doufat, že trochu slušnosti pobral.
Puf.
>.<
