Jsme odsouzeni k svobodě. Zodpovědní za všechny své činy. A stále nuceni k volbám. Činit rozhodnutí, jež ovliňují celé naše bytí.
Nevíme, kdo jsme, protože se stále měníme. Ale podstatné je, že jsme. Míříme k tomu, čím chceme být.
Často si ani neuvědujem, že žijem. Půlku života jen tak propendlujem. Jen v těch vypjatých chvílích, kdy je nabouraná naše existence, skutečně žijeme. Uvědomujeme si sami sebe.
Proto si libujeme v nejistotě. Nebezpečí. Na vratkém můstku, na ostří nože. Život mezi lidmi nám dává falešný pocit bezpečí. Ale víme, že "normální život" není pro nás. Přežívání není pro nás. Chceme běžet a zhluboka dýchat. Ale přesto se mezi jeho ochranné mříže občas uchylujeme.
