Prosinec 2011

Bolest v obrazech

26. prosince 2011 v 19:11 | Bella |  Obrazem
Došla jsem k názoru, že to asi nemá smysl překreslovat.. Pár obrázků-vykreslovaček ze sešitu, už staršího data..

Kosti

25. prosince 2011 v 22:47 | Bella |  Deník
Nikdy jsem zcela nechápala, co myslela Estésová "staráním se o kosti"..
Došlo mi to až dneska (a celkem tvrdě), když jsem nechala u kamaráda svůj harddisk..
Já vím, zní to jako prkotina.
Ale mám tam fakt všechno.
Věci, co mi fakt není příjemný, aby se v nich někdo hrabal.
Cítím se odhalená až na kosti, strašlivě zranitelná..
Vím, že je to můj problém.
Ale právě to mě tak štve - že si nejsem schopná dát pozor na svoje věci.
Na tak osobní věci..
Je to jakoby mi někdo četl deník..

Mám problém s důvěrou k lidem.
Nečekám od nich nic hezkýho.
Jo, blbej přístup.
Ale jestli mou důvěru zklame, asi to hodně dlouho nepřekousnu.
Nezbývá než doufat, že trochu slušnosti pobral.
Puf.
>.<

Naivní

25. prosince 2011 v 22:41 | Bella |  Zavytí do tmy
Dostala jsem k Vánocům sbírku poezie od Vatulíkové, takže tohle je ovlivněno jejím čtením, vůbec to neřešte..

Možná jsem naivní
rozumíš: na--i--v-ní
ale když mě nemáš rád
nevidím důvod,
proč bysme spolu
měli spát
...

Zvláštní smutek

25. prosince 2011 v 22:38 | Bella |  Na střepy rozbité já
Neuvěříte, ale je to už skoro rok staré..

Nevím, co mi je
zvláštní smutek
Nevím, co mi je
se mě dotýká
Nevím, co mi je
až na srdce mi sáh
Nevím, co mi je
je to vrah

Několik pravidel Vlčice pro přežití

23. prosince 2011 v 21:52 | Bella |  Čarodějka
Dneska poslední :) Díky Garmi, díky tobě jsem zauvažovala, co pro mě v současnosti vlastně znamená být Vlčicí v celé své syrovosti. :) Myslím, že často zapomínám, ale je to tam. Pod povrchem to vždycky je.. Možná to začnu časem doplňovat..

Svoje hranice

23. prosince 2011 v 21:04 | Bella |  Čarodějka
Opět z psychologie.cz :)

Když nemáme své hranice, necháváme si toho od ostatních líbit víc než je zdrávo. Často vlastně ani netušíme, co chceme a co potřebujeme. Nemáme sami k sobě respekt a úctu. Jsme sami sobě odcizení. Žijeme jen ve zbytečných obavách, že když někomu řekneme ne, zraníme ho, on nás odmítne a budeme se cítit osamělí. Ale nejsme přece osamělí, když jsme sami sebou.

Zkuste se zamyslet, jestli opravdu žijete podle svých potřeb a přesvědčení. Možná si přiznáte, že jste tak trochu otrokem rolí, identit a očekávání druhých. Že vlastně ve skutečnosti nevíte, kdo jste, co si od života a od sebe přejete.

Světlo se rodí ze tmy a štěstí z bolesti

23. prosince 2011 v 21:01 | Bella |  Čarodějka
Rozhodla jsem se, že když už mě to čtení článků nakoplo k tomu, abych se sebou pro změnu začla zas něco dělat, sesumíruju si to tady, aby tu pro změnu bylo něco pozitivního, nejen ty stížnosti, jak se mi to nedaří :))

In vino veritas

23. prosince 2011 v 18:08 | Bella |  Čarodějka
Opět na psychologie.cz jsem narazila na pár zajímavch článků..

"To, co odmítám a odkládám, je přesně to, co v danou chvíli potřebuji nejvíc."

Letošní Vánoce

23. prosince 2011 v 16:35 | Bella |  Deník
Letošní Vánoce jsou divný.
Kolikrát už jsem to za poslední dobu slyšela?
Jsou.
Vůbec nemám vánoční náladu. Tak leda vánoční depresi..
Předem upozorňuju, že letos se na všechna přání vykašlu.
(: Užijte si svátky :)


Unisono

20. prosince 2011 v 18:49 | Bella |  Jiných
Od Billa. Začínám mít pocit, že se to tu letos bude skládat hlavně z písniček..

In the middle of a heartbeat

12. prosince 2011 v 16:09 | Bella |  Jiných
Helloweeni.. Trocha nostalgie..

Trocha fekálního humoru aneb vzor slavné české poezie

8. prosince 2011 v 14:45 | Bella |  Zavytí do tmy
Jen takový zoufalý výkřik do tmy. (Název je i s úvodem delší jak to "dílo", chmpf.) A kdyby vám to nedošlo, je to sarkasmus jak dveře. Neberte si to osobně. Jen mě strašně štve, jak se učíme o každém pakoňovi, co sedl a napsal dětskou říkačku s obkročným rýmem, absolutně bez poselství a hlubšího smyslu, ale říká se tomu poezie. Hmfrlmpfvch.

Jedna paní srala
dole na dvořečku
u toho si prala
bílou halenečku

Příteli II.

8. prosince 2011 v 8:00 | Bella |  Zavytí do tmy
(Taktéž věnováno všem přátelům.)

Příteli I.

7. prosince 2011 v 8:00 | Bella |  Zavytí do tmy
(Věnováno všem přátelům.)

Pojď,
budeme se zas
za ruce zlehka brávat
s nadějí v očích
se na pochody dávat
tam někam do dáli
kam nevidí
ani jeden z nás
ale to nevadí
když drží mě kamarád

Mít rád

6. prosince 2011 v 8:00 | Bella |  Zavytí do tmy
- Máš mě rád?
- Mám tě rád.
To je vše, co ti můžu dát.
- Víc si ani nechci přát.

Padat ve spirále

5. prosince 2011 v 12:51 | Bella |  Zavytí do tmy
Jsem jak
červená na sněhu
slzy v úsměvu
motýl s křídly zkřehlými
jinovatka na kříži

Útěcha pro maličkého vlčka

5. prosince 2011 v 8:00 | Bella |  Zavytí do tmy
Jsem tady
a znám svůj hlas
Vím, co ti chci říct
Jsem tady
Neboj se
i když mi nevěříš

Znáš mě?

4. prosince 2011 v 8:00 | Bella |  Zavytí do tmy
- Znám tě?
- Znáš.
Ten pohled jantarových řas
zakous se hluboce
až někam do srdce

Jdeme dál

4. prosince 2011 v 1:14 | Bella |  Zavytí do tmy
Jdeme dál
jdeme za světlem starejch lamp
jdeme za křivolakou stráň
za tím tichým hříchem
za křikem stínů
těch v dáli co znám
Jdeme
pryč od těch starejch časů
Jdeme
na nás čeká zář
zapomenem na žalář
v zubech drtit mříže slov
Otevři!
klíč snad máš
ty víš - že to znáš
nekonečný běh krajinou
až na konci mé oči zahynou
snad mi vlčí hlasy zavyjou
- a já s nimi

Kapka existencionalismu

4. prosince 2011 v 1:04 | Bella |  Zavytí do tmy
Jsme odsouzeni k svobodě. Zodpovědní za všechny své činy. A stále nuceni k volbám. Činit rozhodnutí, jež ovliňují celé naše bytí.
Nevíme, kdo jsme, protože se stále měníme. Ale podstatné je, že jsme. Míříme k tomu, čím chceme být.
Často si ani neuvědujem, že žijem. Půlku života jen tak propendlujem. Jen v těch vypjatých chvílích, kdy je nabouraná naše existence, skutečně žijeme. Uvědomujeme si sami sebe.
Proto si libujeme v nejistotě. Nebezpečí. Na vratkém můstku, na ostří nože. Život mezi lidmi nám dává falešný pocit bezpečí. Ale víme, že "normální život" není pro nás. Přežívání není pro nás. Chceme běžet a zhluboka dýchat. Ale přesto se mezi jeho ochranné mříže občas uchylujeme.

Křičet znamená mít důvěru v život

4. prosince 2011 v 0:59 | Bella |  Čarodějka
"Když si bolest nepřiznáme a neprožijeme si ji, nemůžeme se jí skutečně zbavit." (Sigmund Freud)

Bolesti se nezbavíte tím, že půjdete dělat něco, co vám nedovolí na věci, které vás tíží, myslet. Jestli se vám bude chtít plakat, plačte. Vadí-li vám, že by vaše slzy mohl vidět někdo jiný, schovejte si je, až budete sami, nebo běžte někam stranou, ale neopakujte si zatvrzele: "Nebudu plakat, nebudu plakat, nebudu plakat, já to zvládnu bez slz." Když budete napětí držet v sobě, ničemu tím nepomůžete a sobě už vůbec ne. Pouze prodlužujete stres a nakonec se ho budete muset stejně nějak zbavit.



(Cenné rady z časopisu Psychologie)