Uhm. Konec jsem psala mnohem později než začátek a vznikl na podnět studia filosofie. Možná to bude znít děsně..mesiášsky? Ale co už..
Nehty si zasloužím slzy škrábat
sama se do tmy propadat
kdo dokáže potmě verše skládat
kdo dokáže do slov slzy ukrývat
Vyveď mě z cely, ó velevážený
nenech se prosit, vždyť umírám!
poslední kapku mám na jazyku
slyš má slova, neb zapsat je už..nestíhám
Kdo jen mě může z cely vyvést
a kdo ze tmy to dokáže
Ty, Vlku, dovedeš mě k světlu
jen k světlu, dál už ne
Ve spoustě světla všechno končí
ve spoustě světla vše začíná
Světlo je poznání
světlo je moudrost
světlo je všechno
i bůh i ty i já
Žijeme ve stínu sevé vlastní cely
a před oslnivostí světla zavíráme oči
ale věz, že ve světle začínal jsi
a ve světle taky skončíš..
(Nesnáším vykládání své poezie, ale neudržím se.. Ta narážka na Vlka - není to o tom, že bych se dala na novou víru, jen..to, že Vlci nás vedou do světla, ale nemůžou do něj, jsme myslím už řešili, spíš jsem došla na to, že tam cesta končí nejen pro ně, ale i pro nás - a zároveň zase začíná.. Mno, tož tak. Snad to není úplný blábol..)

Žijeme ve stínu sevé vlastní cely
a před oslnivostí světla zavíráme oči
Ty, Vlku, dovedeš mě k světlu
jen k světlu, dál už ne
To se mi líbí :). Po čtení Blakeových volných veršů je to příjemná změna.
Spoustu lidí tvrdí, že konec i začátek je tma. Taky už mě napadlo, že by to mohlo být světlo. Ono absolutní světlo je asi to samé jako absolutní tma. A věčnost, místo, kde se světlo i tma rovnají...
děkuju. Myslím, že začínám blábolit "rozumy" :)