Příteli, někdy...
v tvých očích
zahlédnu záblesk minulosti
z našich snů zbyly jenom kosti
a přísahy vždyvěrnosti
leží kdesi za námi
na kousky roztrhaný
(vlčí vytí teskně zní)
Příteli, někdy...
když se usměješ
mám pocit, že tu ještě seš
a s tebou já
v tom našem malým světě
co není tady na planetě
- je někde mimo ni,
kde pravidla neplatí
a nehrajou se tam divný hry
na děti a dospělý
Příteli, někdy...
mám dojem, že je vše v pořádku
že sedíš vedle mě
a vzájemně se držíme
že mě máš pořád rád
a i já ti svou lásku můžu dát
A pak se probudím...

Uá Bell, mluvíš mi z duše..
- začala jsem sem kopírovat části, co mě zaujaly a zjistila jsem, že kopíruju vlastně všechno..
Příteli, někdy...
v tvých očích
zahlédnu záblesk minulosti
(a děsně mě překvapí, kolik toho už uplynulo a bylo zamopenuto..)