close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Naděje

21. října 2011 v 16:17 | Bella |  Slova příběhu
Byla jsem v lese. Touala se. A snila.



Dívka s pavučinami vpletenými do vlasů pomalu kráčí lesem. Dlouhou sukni táhne podzimním listím. Došlapuje měkce, hladí rukama stromy. Její oblečení ladí s barvami kolem ní, na konci drobného copku se jí pohupuje ebenově černé havranní pírko. Šeptá si se stromy, les ji vítá, listí šustí. Náhle strne jako poplašená laň. Nevěřícně hledí. Zamrká a znovu se dívá. Nemůže uvěřit. Jako v omámení vyklouzne zpět na cestu. Rozejde se vstříc štíhlé postavě v splývavých bílých šatech. Les jakoby najednou zadržel dech. A ona nevnímá paprsky slunce, co ji přítulně hladí po zádech, chytají ji za kotníky a stékají po vlasech. Nevnímá ani zpěv ptáků. Jako ve snách kráčí s pohledem upřeným vpřed. Na Ni. Dvě ženy k sobě dojdou, zastaví se na dotek od sebe. Ta v bílém je o něco starší než ta druhá. Má světlem zahalenou tvář, její oči se dívají měkkce a s něhou. A pak náhle si padnou do náručí, políbí se na ústa a obě pláčí. Dívka s pírkem nemůže zastavit své vzlyky, bílá ji pevně tiskne.
"Kde? Kde jsi byla celé ty roky? Opustila jsi mě. Čekala jsem na tebe. Snad věky. Kde jsi byla..?"
Bílá ji láskyplně pohladí po vlasech a zašeptá: "Čekala jsem, až mě budeš nejvíce potřebovat.."


Naděje
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama