Psala jsem.. Fakt. Šíleně dlouhou vypisovačku. Vůbec jsem ji nechtěla publikovat, ale říkala jsem si, že třeba si v tom někdo něco najde.. Jako obvykle se v tom sešlo strašně moc různých pocitů..
Vina mě svírá
a drtí a ničí
býval jsem s tebou
teď jen do tmy křičím
promluv, příteli
proč je tvá zeď prolezlá svízeli?
(Tohle jsme přece nechtěli)
Měl jsi a mohls
- tak hloupá slova
řvou na mě odevšad
- stále, zas a znova
"zbytečně"
naráží rytmicky do stran mé lebky
zbytečně zabil jsi
zbytečně teď brečíš
příteli, tvé stopy zmizely
neplač, neplač k hlíně jabloní
Jablko nedopadne
v ruce nepřistane
hlavu nerozezní
tónem čistým, nebeským
buď rád
sníst jablko poznání je hřích
budeš navždy prokletým
Obejdi kmen zas z druhé strany
půjdu opačným směrem
potkáme se za ním
obejmu tě - příteli!
Neplač, jen neplač, slzy svět nezmění
jen činy
a má je vina
hloupá odplata
slzy stírá
zbytečně vlaje jak prapor ve větru
jeho nápor ji trhá
Hloupá víra
moje vina, moje okovy
navždy mě poutají k jabloni
už nikdy mě nepustí
pojď, příteli, obejdeme kmen
v kruhu se nikdy nespletem
Jen plač, vyplač všechnu svou bolest
Měl jsem tu být
teď můžeš přijít
budu tu kdykoliv
pod korunami jabloní
nemůžu se hnout
pouta mi nedají uniknout
Proč jen tak často chodíme kolem sebe
a vůbec, ale vůbec se navzájem nevidíme?
Nech ta pouta, nech je být
nenaleznu nikdy klid
je to snažší než když víš
pro mě, i tebe, příteli
zas bychom za něco viseli
(Na co si to oba hrajem?)
Je to lepší k pochopení se
pro zasažení na správném místě
Jednou bodneš, příteli
spadají listy z jabloní
Ty víš, že mé srdce je ztracené
Nezkoušej to, prosím ne
(Proč se tak rádi zraňujeme?)
Přichází, klaní se
mé srdce na míse
- správně černé a krvavé
Plač, dostaň to ze sebe!
(Lepší už to nebude)
Osvoboď slzy zavřené
- Příliš moc se odvracíš
- Hradby svého sebeovládání nezbořím
(Je to jediné pevné, co ještě mám)
S rukama v kapsách umírám
Víš, příteli, nepoznáš moje prokletí
nepochopíš, dokud ho nesdílíš
není všechno - chtít
ne všechno můžeš - mít
Ne všechno dovolím si riskovat
ne všechno za to musí stát
Vrať se mi
prosím, příteli, jen mě zas obejmi
řekni mi svá uklidňující slova
- tak jako vždycky
už ses mi dostal pod kůži
svým protivným způsobem
- zdáš se mi
Zavírám, ale neopuštěj mě
Neopouštěj
Nechoď pryč
Vrať se pro mě
Zůstaň...
a drtí a ničí
býval jsem s tebou
teď jen do tmy křičím
promluv, příteli
proč je tvá zeď prolezlá svízeli?
(Tohle jsme přece nechtěli)
Měl jsi a mohls
- tak hloupá slova
řvou na mě odevšad
- stále, zas a znova
"zbytečně"
naráží rytmicky do stran mé lebky
zbytečně zabil jsi
zbytečně teď brečíš
příteli, tvé stopy zmizely
neplač, neplač k hlíně jabloní
Jablko nedopadne
v ruce nepřistane
hlavu nerozezní
tónem čistým, nebeským
buď rád
sníst jablko poznání je hřích
budeš navždy prokletým
Obejdi kmen zas z druhé strany
půjdu opačným směrem
potkáme se za ním
obejmu tě - příteli!
Neplač, jen neplač, slzy svět nezmění
jen činy
a má je vina
hloupá odplata
slzy stírá
zbytečně vlaje jak prapor ve větru
jeho nápor ji trhá
Hloupá víra
moje vina, moje okovy
navždy mě poutají k jabloni
už nikdy mě nepustí
pojď, příteli, obejdeme kmen
v kruhu se nikdy nespletem
Jen plač, vyplač všechnu svou bolest
Měl jsem tu být
teď můžeš přijít
budu tu kdykoliv
pod korunami jabloní
nemůžu se hnout
pouta mi nedají uniknout
Proč jen tak často chodíme kolem sebe
a vůbec, ale vůbec se navzájem nevidíme?
Nech ta pouta, nech je být
nenaleznu nikdy klid
je to snažší než když víš
pro mě, i tebe, příteli
zas bychom za něco viseli
(Na co si to oba hrajem?)
Je to lepší k pochopení se
pro zasažení na správném místě
Jednou bodneš, příteli
spadají listy z jabloní
Ty víš, že mé srdce je ztracené
Nezkoušej to, prosím ne
(Proč se tak rádi zraňujeme?)
Přichází, klaní se
mé srdce na míse
- správně černé a krvavé
Plač, dostaň to ze sebe!
(Lepší už to nebude)
Osvoboď slzy zavřené
- Příliš moc se odvracíš
- Hradby svého sebeovládání nezbořím
(Je to jediné pevné, co ještě mám)
S rukama v kapsách umírám
Víš, příteli, nepoznáš moje prokletí
nepochopíš, dokud ho nesdílíš
není všechno - chtít
ne všechno můžeš - mít
Ne všechno dovolím si riskovat
ne všechno za to musí stát
Vrať se mi
prosím, příteli, jen mě zas obejmi
řekni mi svá uklidňující slova
- tak jako vždycky
už ses mi dostal pod kůži
svým protivným způsobem
- zdáš se mi
Zavírám, ale neopuštěj mě
Neopouštěj
Nechoď pryč
Vrať se pro mě
Zůstaň...

Neplač, jen neplač, slzy svět nezmění..
Je to hodně silné.. Slzavé..